ZÁVOD: „KOBEŘICKÉ PEKLO“ – Kobeřický 1/2Maratón

Závod očima Miloše Macíčka

Datum konání: Neděle 24.10.2010

Profil tratě:5 okruhů. Nahoru, dolů, doleva, doprava. V prvním okruhu se hned po startu odbočilo na malý 350 metrový okruh. V ostatních kolech se už vynechával.

V sobotu odpoledne jsem se uchýlil do samoty a koncentroval se na nedělní půlmaratón. Ne proto, abych podal nadkosmický výkon, ale hlavně proto, abych přežil. Po týdenních potížích s průduškami, bylo pro mě důležité, abych se na start postavil s co nejlépe uzdraveným dýchacím systémem a abych dokázal co nejdéle odolávat mým soupeřům v Moravskoslezském běžeckém poháru.

Koběřice nás přivítaly zatažené se silným větrem a teplotou kolem 6-8°C. Silný vítr mě znepokojoval. Přemýšlel jsem co si obléci, aby mi nebylo zima, ale abych se zase neuvařil. Nakonec jsem volil ¾ elastické kalhoty, síťované triko s dlouhým rukávem od Moiry a na to klasický zeleno oranžový dres. K tomu čelenku a rukavice. Trefil jsem se na jedničku:-).

Po startu jsem vyběhl hodně lehce jako srna, což mě překvapilo. Během několika stovek metrů jsem na čele zůstal osamocen. To mě znepokojilo a tak jsem trochu přibrzdil. Na druhém kilometru mě doběhl čtyřiceti-osmi letý veterán z Polska. Běželi jsme spolu bok po boku až do 3,5kilometru, kdy jsme odbočili proti silnému protivětru. Ukázněně jsem se za něj schoval, ale ani to mi moc nepomohlo. Ještě na konci kola jsem se ho držel, ale po dalších 400 metrech jsem ho musel nechat běžet. Cítil jsem, že jeho tempo, na mě, bylo vysoké. Dvoučlenná skupina za námi ztrácela přes 100 metrů a za nimi další čtyřčlenná skupina ztrácela dalších 50 metrů. První kolo + 350 metrů jsem zaběhl za 15:56 tempem 3:28 min/km.

Druhé kolo jsem sólově odběhl za 15:10 tempem 3:36 min/km, kdy 300 metrů před koncem kola mě doběhl Honza Polášek (ne z Hranic, ale z Karviné. Jde o shodu jmen). Pokusil jsem se za něj opět poslušně schovat, ale jeho strojové tempo bylo pro mě hodně vysoké a tak jsem ho nechal běžet.

Třetí kolo, opět sólově, jsem odběhl za 15:14 tempem 3:37 min/km. V půlce okruhu jsem už začínal pociťovat únavu a v kopcích mi začínaly tuhnout ruce a nohy. Nejvíce to bylo poznat vždy na konci a začátku každého okruhu, protože silný protivítr byl hodně vyčerpávající.

Ve čtvrtém okruhu jsem už toho začínal mít plné zuby a to mě čekalo ještě něco kolem 8 kilometrů. Trochu jsem ubral na rychlosti a snažil se dostat do transu, abych strojovým tempem osamocen pokračoval dál. Čtvrtý okruh jsem zaběhl za 15:28 tempem 3:39 min/km.

Do pátého okruhu opět proti silnému věru, který mi bral obrovské množství tolik ceněné energie, jsem vbíhal už hodně hotový. Přál jsem si, aby už byl konec, ale nic takového. Ještě mě čekaly další čtyři kilometry. Naštěstí jen 400 prvních těžkých metrů (proti věru a mírně do kopce) uběhlo rychle a pak opět 3 „pohodové“ kilometry s větrem v zádech či jen s lehkým vánkem rozbitým okolní zástavbou. Měl jsem dostatečný náskok před pronásledovateli a tak jsem nemusel pracně obhajovat své postavení. Naivně jsem si myslel, že už to bude „pohoda“.

Dva kilometry před cílem mi došlo. Najednou se tělo rozhodlo, že už se mu nechce. Naštěstí dobře koncentrovaná hlava, dokázala bičovat vyčerpané tělo a hnát ho dál k cíli. Připadalo mi, že pohyb, který vykonávám nemá s během už nic společného. Když už jsem si myslel, že nic horšího nemůže přijít, tak jsem odbočil k cíli. V ten moment, jako bych dostal facku. Silný protivítr mě málem zastavil, ale silná vůle tělu opět nekompromisně nařídila BĚŽ!!!. S během to už nemělo opravdu nic společného, byl to spíš pěškobus:-).

Posledních 300 metrů, bylo opravdu nekonečných, ale nakonec jsem doběhl to VĚRNÉ KOBEŘICKÉ PEKLO!!! Poslední kolo jsem běžel za 15:38 tempem 3:42 min/km a celou trať pak za 1:17:24 na třetí pozici.

Žádný osobák se nekonal. Po sobotním závodě, týdenních problémech s průduškami a únavou s pro mě přemíry dlouhých a těžkých závodů, se to nedalo ani očekávat, ale i tak jsem byl se sebou spokojen. Dokázal jsem odolal dalším sběračům bodů do poháru a mým největším ohrožovatelům druhé pozice (Tomasz Wrobel a Radim Kastlík), kteří jsou už stejně hotoví jako já.

Miloš Macíček alias Muflon-eM