Štramberská desítka v podání dospělých

Sobotní den byl v kalendáři běhů mimo dráhu vyhrazen tradiční Štramberské desítce. V posledních letech se její organizace chopil tým kolem Jiřího Harašty, za což mu jako závodník moc děkuji! I proto si na start v parném jarním dnu našlo cestu 129 závodníků, které nenalákal ani start na blízkém běhu na Lysou horu. Letos přijelo i mnoho běžců z Polska, celkem 16. Na startu byl hlavním favoritem na vítězství náš Vašek Bitala, ale také se daly očekávat slušné výkony od mé maličkosti a Poláků Tomasze Wróbela a Roberta Antczaka. Hned po startu se na čele usadil Vašek, kterého se na prvním kilometru držel i Antczak těsně následovaný mnou. Po kilometru Vašek lehce odběhl a já se prodral na druhé místo s ambicemi Vaška dostihnout, což se mi v seběhu k přehradě podařilo. Začal jsem chvíli diktovat tempo. Potom jsme se s Vaškem asi ještě dvakrát vystřídali, načež můj definitivní boj o vítězství skončil na 5,5 km ve stoupání ke Štramberku, kdy mi Vašek začal utíkat. Kolem občerstvovačky na 6. km jsem již probíhal prošitý jako kus hadru, dokonce jsem musel zastavit a napít se, abych se alespoň trošku osvěžil. Horko a dusno bylo zničující. Co se ze začátku jevilo jako parádně rozběhnutý závod s cílem pokořit svůj osobní rekord na zdejší trati, se během pár set metrů změnilo na morální boj o druhé místo. Od občerstvovačky jsem se opět rozeběhl. Sledujíc postupně se vzdalujícího Vaška jen podpořilo rostoucí touhu morálky propadnout se až na dno. Každopádně jsem bojoval. Náskok na Poláky byl obrovský a tušil jsem, že pokud zbytek závodu nedojdu, druhé místo pohodlně uhájím. A to se i stalo. V cíli jsem se objevil 44 sekund po Vaškovi, 31 sekund za svým osobákem. Pocity byly dvojí – radost z druhého místa kalil čas za hranici osobního rekordu. Nakonec ovšem zvítězila radost. Nejen z mého výkonu, ale i z výkonu ostatních členů našeho klubu. Vždyť na domácí trati jsme brali hned 3 medaile a jedno čtvrté místo zásluhou Vaška Bitaly, Pepíka Kvity, Peťi Jelínka a mě.

Foto: František Raška