Sašovy postřehy

Jak jsem málem o titul přišel

V sobotu 9.7. se konal tradiční Běh Městem Karviná, letos navíc jako mistrovství veteránů v silničním běhu. Tento závod patří k mým oblíbeným i když po loňském vedru i změněné trati lehce klesl v žebříčku oblíbenosti. Nicméně návrat k původní trati ještě mírně vylepšené a fakt mistrovského klání mě přiměly k přihlášce předem, a tím i možnosti získat tričko, kterých i po občasném protřídění mám i tak plné skříně.

Přišel den D, příprava k odjezdu a já se cítil příšerně. Celková vyčerpanost po náročné daňové sezóně, která pro mě končí začátkem července a úterní rodinná sešlost, kdy jsem neodmítl štamprli od tchána a navíc jsem asi pozřel cosi nevalné chuti, takže žaludeční potíže a stres mě přivedly k rozhodnutí oželet tričko i medaili a nikam nejet. Chlapi měli pochopení (jsem mezi nimi junior- Bednařík, Navara, Harašta), a tak vyrazili sami. Po pár minutách se to ve mně rozleželo. Co tady budu doma lamentovat nad těžkým osudem daňových poradců a zeťů? Pojedu, ať se děje vůle páně. Nastartoval jsem Dustra a vyrazil. Na parkovišti jsem se setkal takřka současně se zbytkem členů našeho oddílu. Zasmáli jsme se, zalamentovali, že náš oddíl, který nese tak slavné jméno jezdí reprezentovat samí vysloužilci a šli se připravit na start.

Nevěděl jsem, jak na tom jsem, tak jsem neměl žádný velký plán, jak běžet. Až když jsem se dozvěděl, že na startu je i můj velký rival Polák Denca, tak jsem se rozhodl běžet za ním na dohled, a pak se uvidí. Při vbíhání do druhého kola jsem se na něj dotáhl a koncem tohoto okruhu v necelé polovině závodu jsem cítil, že vadne, tak jsem šel před něj a pak už jsem jen zvyšoval náskok. Poslední dobou se moc na hodinky nedívám, běžím spíš tak na pocit a na pohodu, i tak byl výsledný čas 40:10 docela slušný, když trať není z nejlehčích, spíš takový polokros než silniční běh.

Všechny předzávodní strasti ze mě okamžitě spadly. Vítězství v kategorii před Dencou o 1:24 a v mistrovství před svým velkým rivalem z padesátníků, letos čerstvým šedesátníkem, domácím  Karlem Kravčíkem o 3 min. Nálada šla okamžitě nahoru, navíc Jirka Bednařík získal ve své kategorii stříbro a Petrovi Navarovi k bronzu chybělo jen pár metrů. Na oslavu jsme si dali zmrzlinu, Jirka Harašta ještě udělal pár snímků a po vyhlášení jsme vyrazili k domovu. Šťastně jsme dorazili až do Ostravy, ale to už je na jiné pokračování a někdy příště.

S a š a    N e u w i r t h