Sašovy postřehy: „Vítězství komerce nad sportem “

Pražský maratón jsem běžel naposled v roce 1997, tudíž skoro po dvaceti letech jsem se na tuto trať postavil znova, po důsledné přípravě a s odhodláním zaběhnout maratón za 2:55. Výsledky posledního měsíce napovídaly, že tam je i nějaká rezerva. Bohužel! Kromě mé připravenosti se v tomto závodě nesešlo skoro nic. Blankytně modrá obloha a severovýchodní fičák provázely celou moji tříhodinovou prohlídku pražských pamětihodností. To je totiž další hodně záporný aspekt tohoto maratónu. Trať je postavena pro rekreační běžce a turisty, kteří si v rámci závodu chtějí prohlédnout, potažmo vyfotografovat Prahu, pochlubit se, že zde běželi maratón, ale pro závodní běžce je zde plno nástrah, nepřeberné množství zatáček, krátkých i delších stoupání a klesání, přebíhání mostů, tramvajové koleje a dlouhé pasáže po dlažbě. Rovněž umístění občerstvovacích stanic po obou stranách trati jsem moc nepochopil. Bylo to až groteskní, když jsem v záznamu ze závodu viděl, jak elitní keňští vytrvalci zmateně přebíhají ze strany na stranu a hledají své občerstvení.

DSC_0382

Na start jsem dorazil s půlhodinovým předstihem, abych si zajistil slušnou pozici v sektoru B (za elitními běžci a běžci v rámci mistrovství republiky). Po startu jsem běžel pocitově své tempo a na hodinky jsem se díval jen co 5 km. Už na 10 km jsem ale věděl, že to dnes na 2:55 nebude, Hlavně prvních 5 km je hodně nesmyslných, samá zatáčka v centru, dlažba, Karlův most, to není pro závodní běžce, nedá se chytit rozumný rytmus, který je především pro zbytek maratónu důležitý. Kolem 15.km jsem teprve chytil nějaké vyhovující tempo. Bohužel po ½ maratónu jsem se otočil do protivětru a bylo po radosti. Mezi 24-25. km na mě přišly i myšlenky, že bych to zabalil, naštěstí mě zachránila manželka, která měla čekat na 32. km, a to ji přece nemůžu udělat, tak jsem ty myšlenky zapudil, a po vyhodnocení situace, že to pořád ještě můžu dát pod 3 hodiny jsem se dal do boje s obměněnou verzí komunistického rčení poručíme větru , slunci ! Co ještě můj výkon ovlivňovalo, to bylo neumění většiny běžců a především členů štafet,( kteří se zbytečně v tom maratónském poli motali) občerstvovat se, takže jsem měl několik kolizí, kdy se mi někdo před nosem zastavil. Já jsem z minulosti naučený pít a občerstvit se za plného provozu, takže ani neztratím tempo.

Na 35. km to vypadalo pořád nadějně s rezervou na čas pod 3 hodiny. Žádná krize se neobjevovala (středeční hladovku jsem tentokrát dodržel úplně do detailů). Přišel 40. km, podívám se na hodinky a říkám si, je to tam, rezerva skoro ½ minuty, najednou přede mnou dlažba v délce skoro 1,5 km až po Pařížskou ulici, úplně jsem ztratil rytmus, nebylo se od čeho odrazit, nohy jen tak klouzaly po hladkých zaoblených kostkách. Tak a je to v prdeli, klel jsem v duchu, takovýhle závěr maratónu muže naplánovat jen někdo, kdo v životě žádný neběžel. Pařížskou až do cíle už jsem sice zas svištěl závodním tempem, nakonec to bylo oficiálních 3:00,18 ( skutečných 3:00,13).

DSC_0900

Lehké počáteční zklamání vystřídala úleva a radost. Po 10 letech první maratón, vítězství v kategorii 60 + , když druhý Václav Pur byl za mnou 12,5 min a třetí Franta Pechek 14,5 min, a to nejsou žádná ořezávátka. Za lepších podmínek bych i tu Prahu dal pod 2:55 a na lépe běžecky profilovaném závodě snad i 2:52- 2:54. A tak jediný, kdo v Praze podal výkon byla asi Eva Vrabcová, jenže ta měla natrénováno na čas pod 2:25 ( v kuloárech se mluvilo o pokoření nejlepšího českého výkonu Aleny Peterkové). Jen mě trošku mrzelo (a manželku hodně), že se v Praze nevyhlašují kategorie. Určitě by to nebyl problém, v době čipů a počítačů dát 3 nejlepší dohromady a postupně vyhlašovat. Vždyť ti dědkové a babky by si to za snahu určitě zasloužili. A nejde ani tak o ceny, jako o to, postavit se na stupně vítězů na zaplněném Staromáku.

A tak si říkám, kvůli pár vteřinám se pro mě svět nezhroutil, vlastně teď běhám pro radost a v Praze je spousta jiných krásných věcí než maratón. V sobotu jsme s manželkou byli v divadle Na Jezerce na hře „Manželské vraždění,“ v neděli po maratónu jsme zašli na pivo s dalším z kamarádů z vojny a večer do studia Rubín na netradiční divadelní komedii „Zakázané uvolnění.“ Život je stejně krásný, když chceme!

S a š a    N e u w i r t h

.

Startovní číslo: 592 – NEUWIRTH ALEXANDR
Kategorie: MM60

Split Time min/Km Delta min/Km RealTime
5K 0:21:42 4,20 0:21:42 4,20 0:21:36
10K 0:42:38 4,15 0:20:56 4,11 0:42:32
15K 1:03:40 4,14 0:21:02 4,12 1:03:34
20K 1:24:51 4,14 0:21:11 4,14 1:24:45
Half Marathon 1:29:33 4,14 0:04:42 4,17 1:29:27
25K 1:46:10 4,14 0:16:37 4,15 1:46:04
30K 2:07:20 4,14 0:21:10 4,14 2:07:14
35K 2:29:02 4,15 0:21:42 4,20 2:28:57
40K 2:50:35 4,15 0:21:33 4,18 2:50:29
Finish 3:00:18 4,16 0:09:43 4,25 3:00:13

 

 

Označeno v Atletika dospělí, Reportáže
5 komentářů “Sašovy postřehy: „Vítězství komerce nad sportem “
  1. Pavel Návrat napsal:

    Super výkon – tleskám!
    Zdraví PN.

    • Saša Neuwirth napsal:

      Díky Pavle, líp to bohužel opravdu nešlo 🙂

  2. Milan Sochor napsal:

    Gratuluji! Opravdu, vyborny cas a umisteni!

  3. PetrM napsal:

    No, co dodat-takhle to zabehnout, nechal bych sebekritiku stranou. Saso, za kolik prodas svuj treninkovy denik? Nejake kouzlo tam musi byt, to neni mozne…!

  4. Saša Neuwirth napsal:

    Tak to Tě zklamu, tréninkový deník si nevedu, neběhám ani měřené úseky, trénuju spíše fartlekovým způsobem, trošku jsem naběhal kilometráž, leden, únor po 500 km, březen, duben cca po 450 km. Tajemství možná bude v tom, že více cvičím, 2x týdně chodím na Čchikung (Qigong), to je takové staré čínské cvičení jako součásti tradiční čínské medicíny (posilování, protahování, dechové cvičení, práce s energií, relaxace) a 1x týdně chodím cvičit se ženami(posilování, kalanetika) . Saša

Facebook
Partneři