Sáhli si až na dno sil

KILPI  LH 24   /  18 – 19.1.2020

Při vysednutí z vlaku v Ostravici se mi naskytne nečekaný pohled na okolní krajinu. Je to nezvyk. Poprvé v lednu zde není sněhová pokrývka. V předcházejících letech zde panovala v době konání LH 24 tuhá zima orámovaná  bílou peřinou.

Obzvlášť kruté podmínky byly před sedmi lety. Tenkrát mě hnala na vrchol Lysé hory myšlenka pořídit záběry čelní skupiny zdolávající vrchol této majestátné hory. V době závodu byla ukrutná zima a foukal silný nárazový vítr. Na vrcholu bylo – 22 °C s pocitovou teplotou kolem – 40 °C. V rukavicích  jsem mačkal spoušť foťáku, ale vlivem mrazu jsem již nepořídil žádný záběr. Foťák jsem vložil do batohu a rezignovaně spěchal dolů.  Při sestupu jsem uklouzl na ledové plotně a přisedl jsem si kotník. Ucítil jsem silnou bolest. Naštěstí se mě ujala skupina turistů, která mě přenesla na silnici a přivolala pomoc. Pak následoval převoz do frýdecko-místecké nemocnice. Diagnóza byla neúprosná. Komplikovaná zlomenina kotníku…

Přes tuto  událost jsem nezanevřel na Lysou horu. Od té doby ve mně vzbuzuje větší respekt. Nedá mi to. Každoročně se v lednu vydávám obdivovat borce, kteří se odhodlali v průběhu  24 hodin zdolávat vrchol hory.

 V sobotu v deset hodin odstartoval závod „ KILPI LH24,“ který byl součastně  mistrovstvím ČR v zimním horském maratonu jednotlivců a extrémní horskou štafetou dvojic. Od  bývalé Pily se vydalo 1050 závodníků s cílem absolvovat co nejvíce výstupů na nejvyšší vrchol Beskyd, na okruh dlouhý 12 km s převýšením 800 metrů.

Trať tvořilo  několik velmi prudkých stoupání na zledovatělém traverzu a náročná bývalá severní sjezdovka s udusaným sněhem, která se v zimě chodí kolmo nahoru..Tento podklad  nahrával předpovědím o větším počtu úrazů, nakonec se ale naštěstí nepotvrdily.  

Ředitel  závodu Libor Uher radil závodníkům přes média:„ Důležité je, nepřepálit start. Ze začátku má člověk odkud brát. Pokud nedodrží tuto zásadu, tak po dvou třech kolech to s ním sekne.  Dojdou mu síly. Jedinci by  se neměli řídit  tempem druhých, ale musí se spoléhat na sebe. Nesmí podceňovat pitný režim, mazat nohy, dát tělu co potřebuje.“

Po 16. hodině se začalo stmívat a tímto okamžikem vstoupilo v platnost pravidlo o povinném rozsvěcení čelovek. Z časů jednotlivých kol se dalo usoudit, že možná padnou i traťové rekordy, Především týmy z kategorie dvojic  hned od začátku nasadily vysoké tempo.

V podvečer začalo hustě sněžit. Chodníky byly od nesmeků docela rozbité, což nahrávalo účastníkům závodu jistějšímu pohybu v terénu. V podstatě jediným nepříjemným místem na trati byl kamenitý úsek v seběhu z Lukšince pod Albínovo náměstí.

Před půlnocí z důvodu nevolnosti, nebo drobných zranění končetin to někteří  „zabalili.“ Nad ránem se téměř na všech závodnících podepsala velká únava. I když měli dostatečnou časovou rezervu,  již neodvážili pokračovat dál.

To nebyl ale případ vedoucího závodníka Tomáše Štveráka ze Zubří (Inov – 8 Team), který stačil vyběhnout na vrchol Lysé hory těsně před vypršením časového limitu v 9:46.52 hod. a tím zaznamenal 13 a půl okruhů. Po čtyřiadvaceti hodinách měl v nohách přes 150 kilometrů. K titulu zimního Mistra České republiky v horském maratonu jednotlivců mu pomohla nejen fyzická a psychická zdatnost „Byli jsme skupina pěti až sedmi závodníků. Postupně ale začala opadávat a závod se zpomaloval, ostatně jako každý rok. Přibližně od pátého kola jsem byl sám. Když jsem se svého týmu ptal během závodu, kdo je za mnou, tak mi lhali, ať nezpomalím,“ konstatoval s úsměvem Tomáš.

V celkovém pořadí byl druhý Tomáš Plačko (Brezová pod Bradlom) s 13 okruhy. Podobně Titus Ablorh  (Ghanská střela- Brno) absolvoval 13 kol, ale s horším výsledným časem.

Do absolutního pořadí LH 24 v tvrdé mužské konkurenci, promluvila nejlepší žena Petra Ševčíková z Frýdku-Místku (tým japasport.cz). Přesně 11,4 kilometrů dlouhý okruh, s vrcholem na Lysé hoře (1323 m n. n.), zdolala dvanáctkrát a vytvořila tak nový rekord v ženské kategorii. Zároveň byla šestá nejlepší v celkovém pořadí. „Byl to hodně rychlý závod, a tím to bylo podle mě hodně těžké, nedalo se odpočinout. Měla jsem dvě krize. Jednu po desátém kole, kdy jsem seděla v depu tak dlouho, že mě málem dohnala druhá Eliška Kaniová. Druhá pak byla v posledním seběhu, kdy jsem myslela, že ani nedojdu,“ svěřila se Petra Ševčíková v cíli.

Druhé místo v celkovém pořadí obadila Eliška Kaniová Lipová- lázně) taky s 12 okruhy. Třetí doběhla Marcela Rambová, která zvládla 10 výstupů.

Štafetový závodu dvojic ovládli zkušební běžci Stanislav Najvert a Petr Žákovský (tým Salomom Suunto & Kilpi). Počet zvládnutých okruhů se v součtu zastavil na čísle sedmnáct a průměr na jedno kolo, se jim podařilo udržet na skvělém čase 1 hodina 23 minut.

Na závěr patří veliké díky organizačnímu týmu kolem Libora Uhra, který se snaží každým rokem vylepšovat tento závod do nejmenších detailů. I proto sem jezdí nadšenci nejen z ČR, ale i ze zahraničí. Již teď se těším, na setkání s vyznavači tohoto  extrémního závodu LH 24 na jeho jubilejním 10. ročníku!

Jiří Harašta

Označeno v Atletika dospělí, Reportáže
Facebook
AK EZ Kopřivnice