Půlmaraton v Lisabonu

„Jak si dopadl?“ ptal se každý po příjezdu z Portugalska… „doběhl jsem do cíle“ odpovídal jsem každému a nebylo to nějaké klišé, protože ráno před startem ten cíl byl hodně daleko. Ale postupně!!

Jak to bývá na velkých závodech zvykem, i v Lisabonu měli běžci se startovním číslem MHD v den závodu zdarma. Celá zlínská skupina s dostatečným předstihem došla na zastávku autobusu pod hotelem, nicméně i nekonečné čekání žádný autobus nepřineslo… a čím víc lidí ve skupině, tím víc názorů na řešení situace 🙂 Nakonec jsme se vydali na další zastávku, pak na další a postupně nabírali další zoufalce z jiných zastávek. Ani hlídkující policajti ani autobusák parkující pod cestou neuměli odpovědět, jestli něco přijede nebo ne. Nakonec jsme museli jít celých pět kilometrů pěšky – ale ne na start, pouze na terminál u nákupního střediska.

Specifikum lisabonského půlmaratonu je totiž to, že start se nachází ve třetině 16 kilometrů dlouhého dálničního mostu Ponte Vasco da Gama a jediný možný transport na místo startu jsou autobusy zajišťované pořadatelem, které odjíždějí naposledy hodinu před startem (tedy v 9:30). My jsme nasedali asi v 9:27 a měli pocit, že máme vyhráno… jenže autobus nás nevysadil na té první třetině, ale jel na druhou stranu mostu, tam se na pevnině otočil a jel zase dvě třetiny po mostě zpátky.

Dalším specifikem Lisabonu je, že se neběží okruh, ale z mostu na východě směrem k oceánu na západ. Nicméně úschovna a převoz věcí do cíle není automatická, ale musí se speciálně objednat při registraci – to jsem neměl, takže jsem na start šel v závodním (pouze s pláštěnkou na vyhození, kdy suché věci do cíle jsem řešil přes neběžecké partnery z naší velké zlínské skupiny). To se ukázalo jako dobrá volba, protože kamion na tyto věci začal odjíždět v době našeho příchodu do koridorů. Někteří silnou gestikulací a skokem pod kola tento kamion dokázali zastavit a své pytle tam hodit, nicméně ostatní ne a ti museli nakonec běžet osm kilometrů s pytlem pod ramenem než je předali dalšímu doprovodu zlínské skupiny. Že jsme nejeli v posledních autobusech od nákupního střediska dodávám jen tak mimochodem, jak dopadli tito jedinci můžeme jen spekulovat.

Čas startu se rychle blížil, na nějakou rozcvičku jsem úplně rezignoval a snažil se v tom davu 15 tisíc lidí (autobus zastavil úplně na konci) dostat ke startovní čáře do druhého koridoru. Naštěstí na mostě byly i pisoáry, tak jsem ani nemusel stát frontu na kadibudku a do koridoru se dostal asi 100 sekund před startem. Ten jsem poznal tak, že se dav lidí prostě rozběhl – žádný výstřel, žádné odpočítávání a navíc startovní brána taková, že někteří běžci ji ani nepoznali že je startovní 🙂

Holky ještě před startem ale do kadibudky šly… ty poznaly start tak, že se dav 15 tisíc lidí dal do pohybu a nebylo možné vůbec otevřít dveře z důvodu tlaku tohoto davu na dveře zvenku. V druhém případě v přesném opaku, že se dveře rozletěly a naplno se otevřely dokořán!

Všechno dál už je „nuda“. Trasa – občerstvovačky – protivítr – déšť – diváci – město… všechno klapalo a samotný cíl v nejpomalejším půlmaratonském čase od roku 2015 vlastně vůbec nevadí, tento portugalský víkend s bláznivým startem byl úplně o něčem jiném.

1:32:23 a 299. místo ze 7,5 tisíce účastníků
VÝSLEDKY

Jiří Kozubík

Označeno v Atletika dospělí

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Dopiště správnou hodnotu *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Facebook
Partneři
Činnost klubu byla finančně podpořena:





















AK EZ Kopřivnice