Povídky,fejetony

BOWLING

4.3.2010

Před večerním turnajem mi to nedá. Hledám na internetu bowling, ale nenacházím praktické rady ani instrukce této hry, která zmátožila tolik lidí. Hrají jí party z firem, sportovních klubů, rodinné týmy, tak proč bychom to nezkusili my.

Otevírám internetové stránky k danému tématu, na kterých je nespočet článků. Brouzdám se po široké škále doplňkové výbavy až po bowlingové střediska.Upoutá mě soubor černá listina. Pod dojmem, že zde naleznu zranění způsobenou zápalem při této relativně bezpečné hře, nacházím výčet dlužníků bowlingového klubu.Holt prachy jsou všude kolem kamenem úrazu.

Před turnajem panuje kolem nás napětí.V podvědomí se připravujeme na hru. ,, Jen ať neudělám ostudu“ – promítám si v hlavě. Těsně před hodinou H se rozhoduje o počtu lidí v jednotlivých drahách. Jirka mi omluvně sděluje, že přijel sám..

Přítelkyně od Vaška nebude hrát i když je zde s námi, musí hlídat jejich jeden a půlletou dceru.Je to živé stříbro pulsuje svými drobčícími krůčky v natěsnaném mikroprostoru mezi stoly. Jedinou záchranou je být pořád s ní v kontaktu. Vašek to ví a tak s malou Verunkou kličkuje, poklusává, skotačí.

Je pět hodin odpoledne a začínáme hrát.na třech drahách.. Já to válčím i za Aleše, který je na obchodním jednání. Je zajímavé , že uhrávám za něj víc bodů, než za sebe. V povědomí se tážu:,, Kdo řídí tuto hru, já nebo Ty nahoře?“

Saša nechápavě kroutí hlavou. Čtyři kola po sobě hned v prvním kole shazuje kuželky na první pokus. Pokorně padají před ním jako vojáci na bojišti, kácejí se pod přímým zásahem. Jako mávnutím kouzelného proutku je to najednou všechno jinak.První koule klouže ve žlábku, druhá letí vlevo.Saša kroutí nechápavě hlavou: ,, Vysvětli mi to! Hážu pořád stejně najednou to přestalo padat.“

Po hodině nás omráčí únava a mezipauzu v naši dráze vyplňujeme jídlem. Když dojíme, hra nám jde opět od ruky. Kuželky padají s respektem před námi. Sklánějí se pod tíhou naši kilokalorické energie, anebo je to opět dílo náhody?

Schází pět minut, do konce hry.Snažíme se změnit skóre. Po chvilce vytuhne obrazovka před námi. Je konec. Sedáme si ke stolu a sdělujeme si zážitky uplynulých dvou hodin. Aleš sjíždí výsledkovou listinu. Sumarizuje pořadí. Vítězem turnaje žen se stává Jana a v kategorii mužů vítězí Vašek. Oba přebírají cenu předsedy klubu.

Pak již uvolněnou náladu pepříme vtipy. Míchají se jako koktejl jemné, ostřejší a šťavnaté.V diskusi u našeho stolu se samozřejmě běhá. Teoreticky, ale s velkým zápalem. Je to naše hobby, provázející nás životem.Rozcházíme se do temné noci a v podvědomí spřádáme plány na další společnou akci.

 

 

ROHÁLOVSKÁ DESÍTKA

27.2.2010

Do Prusinovic přijíždíme po desáté hodině. Při vjezdu do obce nás naviguje pořadatel, stojící uprostřed cesty.Odbočujeme do leva. Na velké ploše na statku nacházíme volné místo. Vystupujeme do bahna. Instinktivně chodíme po špičkách, které se záhy obalí hnědou hmotou. Jsme rádi, že jsme našli volné místo mezi parkujícími vozidly. ,,Kluci pamatujte si, nad kravínem první ulička“ šprýmuji a snažím se uvolnit náladu. Obec se rozrostla minimálně o tisícovku lidí.Míjíme skupinky běžců, v klokotajícím davu příchozích k prezentaci. Navzájem se zdravíme a hecujeme průpovídkami.

Ota, šéf MK Seitl Ostrava třímá v rukou foťák.. Rozhlíží se zkoumavě kolem sebe a neustále jako sup vyhledává vhodný objekt pro záběr.Žije atmosférou. Ví, že zanedlouho budou dominovat na internetových stránkách.

Obleva v průběhu týdne rozpustila sníh a zanechala loužičky s ostrůvky bahna na bočních cestách.U prezentace jsou skupinky lidí. Svým hlubokým a dominantním hlasem vévodí Ivo Domanský.V ruce třímá aktuální Termínovku běhů a nabízí ji přihlížejícím. Co chvíli se někdo zastaví u jeho stolu a on jej zavalí vodopádem aktualit. Kolem na lavičkách se převlékají běžci a glosují své pocity:,, Mám natažený sval, ale zkusím to.“ ,, Jsem po chřipce“ špitá vyhublý mladík. Každý má něco, ale v podvědomí žijí dnešním závodem.

U startu za zábranami čekají přihlížející na blížící se závod. Chumel dětí pobíhá na schodišti a sleduje vyhlašování výsledků jednotlivých kategorií. Alena Kašpárková, hlavní osobnost mezi hosty je v jednom kole. Moderátor jí vyzývá k předávání cen. Záhy ji obskakují děti a vystrkují na ní jako žihadla cáry papírků k podpisu. Jen co se vysvobodí z hloučku lidí , již ji zve starší paní k hloučku připravené skupinky k fotografování. Alena se ochotně podvolí a vše bere s profesionálním klidem.Je zvyklá na řeholi celebrity mistryně světa v trojskoku z Atén.

Je těsně před startem. V nervózní atmosféře stojím u zábradlí a snažím se najít co nejlepší pozici k fotografováním ,,.Mám ještě rezervy“- říkám si v duchu když vidím za bariérou plno fotografů proplétajících se před běžci.I tak jsem rád, že bez úhony odolávám bodyčeku mladé slečny pobíhající zmateně v davu lidí.

Šárka zmáčkne spoušť startovací pistole. Kolem mne se ženou davy běžců v barevné spleti dresů. Moderátor chrlí ze sebe informace:,,Každoroční účastník závodu… nejstarší účastník…vedoucí závodník … první žena…“

Můj mozkový trust se plní daty a mezitím pobíhám a cvakám spoušť foťáku. Ještě dvakrát proběhnou běžci kolem nás a pak se vydám k stánku s občerstvením. Místní hasiči to umí. Osvědčují se i jako kuchaři. Objednám si bůček vyšperkovaný okurkou a křenem. Mlsám. Nezdravá výživa? Kdepak. Jsem spokojený a tělo přijímá kalorie s povděkem. Chuťovku spláchnu pěnivým mokem a rychle spěchám k cíli.

,,Bohužel, není to traťový rekord.“ – smutní moderátor. Cílem probíhá tanzánský běžec v barvách AK Kroměříž. Pascal Sarwat. Za ním je pauza a na svahu před cílem se objevuje Honza Kreisinger, pak Jakub Burghard, Robert Štefko.Pohledem hltám přibíhající běžce. Každý má svůj charakteristický styl.

Moderátor mluví jako automat, přestal jmenovat přibíhající běžce.V podvědomí chci přerušit jeho monolog a zařvat:,, Jako osmnáctý přibíhá v tomto nabitém závodě Vašek Bitala z Lašského běžeckého klubu!“ Vyskakuji nadšením. Foťák pověšený na prsou mě udeří do prsou. Nevnímám bolest. Těším se a poskakuji radostí.

Další okamžiky jsou pro mne již jen labutí písní. Odeznívají jako echo za nádherným zážitkem. Věřím, že příště to bude ještě lepší Vašku.

 

Označeno v Nezařazené, Reportáže
Facebook
AK EZ Kopřivnice