V neděli 25. 6. 2023 se konal 2. ročník Poho50, závody od 80m pro nejmenší až po 50 km štreku, která navíc byla vybrána pro letošní rok jako mistrovství České republiky. Této distance se zúčastnil z našeho klubu David Sobek. Tato trať startovala jako první, již v 9 hod ráno z parku Boženy Němcové, vyběhlo se na cyklostezsku vedoucí kolem řeky Olše. Běželo se směrem ke karvinskému moři, kde se oběhlo první kolo ze tří, dále se podél Olše pokračovalo až do Doubravy, kde byla otočka u vodní nádrže Kozinec. Běželo se zpět ke karvinskému Moři (2. kolo bylo v nohách již 30 km) a opět podél Olše až téměř na hlavní tah Bohumín – Karviná, kde jsme se otočili vstříc 3. kolu karvinského moře a zpět do parku do cíle.
David se umístil v kategorii na 15. místě (25. celkově) s časem 5:32:01.
David: na závod jsem se přihlásil ještě před tím, než byl vyhlášen jako MČR. Moc se mi tam nechtělo běžet s elitou, na druhou stranu alespoň uvidím nejlepší české ultramaratonce…
Plán jsem měl držet tempo okolo 5:25 a pokud budu na 3. kole okolo karvinského moře ještě OK, zkusím lehce zrychlit a stlačit čas pod 4:30h. Po startu jsem si držel prvních 5 km okolo 5:20, ale postupně mě dost lidí předběhlo a tady se projevila má nezkušenost s takovým závodem a zrychlil jsem až pod 4:50. Takové tempo jsem vydržel držet do 1. otočky u Kozince, kde jsem pochopil, že takové tempo neudržím, navíc, když slunce začíná dost pálit.
Rozhodl jsem se tedy zpomalit na mých 5:20, ale postupně jsem zpomaloval až k 5:40. Do té doby jsem se nezastavoval na občerstvovačkách, měl jsem dost svých zásob.
2. kolo karvinského moře už cítím únavu a poprvé přecházím do chůze při výběhu malého kopečku na most, ale stále se mi daří držet tempo okolo 6:00. A to asi do 39 km, kdy přichází opravdová krize. Na občerstvovačce na 40 km zastavuji asi na 2 minuty, a z plánu A na maraton za 3:40, i z plánu B pod 4h nic nebude, tak alespoň pod 4:10 říkám si. Ale vůbec se nemohu rozběhnout, lýtka jsou proti. Vždy při pokusu o pomalý klus mi vystřeluje bolest do lýtka, jako když máte náběh na křeč. Do 42 km se alespoň snažím o rychlochůzi. Nakonec maratonskou vzdálenost protnu za 4:12 a přede mnou ještě 8 km, kdy nemohu běžet. V hlavě mám myšlenky na to to vzdát. Další občerstvovačka je na 45 km, kousek u cíle. Rozhodnu se tam. Jdu docela pomalu, moc to nejde. Pod jedním mostem, kde je stín, se zastavuji, abych nabral trochu síly a nechal odpočinout nohám. Po 5 minutách vstávám a pokračuji pomalou chůzi k občerstvovačce, kde mě dohání další 2 běžci. Vyhecujeme se vzájemně a jdem na to. Najednou cítím, že jde zase běžet, sice kolem 7:00, ale jde. Tímto tempem dobíhám do cíle, kde už asi 500 metrů od cíle mě všichni povzbuzují, tleskají… Cílová rovinka, spousta lidí okolo, všichni tleskají… Vyhrnou se mi slzy do očí… Takový silný zážitek z finiše jsem ještě nikdy nezažil. Bylo to něco úžasného. Protnul jsem pásku o hodinu později, než byl můj cíl, ale i tak jsme byl neskutečně pyšný na sebe, že jsem to nevzdal a doběhl.
Příští rok je padesátka jasná volba.
