Hlavou se mi rojí myšlenky na zítřejší premiérový běžecký závod RYBSKÝ TRHÁK. Odpoledne po třetí hodině, se rozhoduji udělat přítrž myšlenkovým pochodům. Teploměr vyšplhal na dvacet stupňům, dešťové mraky se roztrhaly. Nic mi nebrání osedlat kolo a vyrazit směrem k Lubině.
Ve čtyři se má otevřít nový úsek cyklostezky do Vlčovic. V minulosti jsem párkráti projel trasu Příbor – Lubina. Byl jsem zvědavý na navazující úsek. Když jsem dorazil na start, spadla mi čelist. Z lidské masy a nezbytných kol se vytvořil špunt. Ve čtyři hodiny vyrazilo několik desítek cyklistů a inlinistů směrem k Vlčovicím. S obtížemi jsem se prokličkoval mezi jezdci. Najednou se přede mnou otevřela kouzelná krajina. Kopečky jsem viděl z jiného úhlu a hlavně mě neohrožovaly auta. Původně měla trasa kopírovat tok řeky Lubiny, ale když povodně utrhly na dvou místech části břehů, upustilo se od této vize.
Prodral jsem se Vlčovicemi a záhy jsem se ocitl před restaurací Tempo. Projít přes cestu byl sysifovský problém. Téměř minutu jsem stál a čekal na vhodný okamžik jak se dostat na druhou stranu. Tiráci si jeli svým tempem. Snížení rychlosti pro ně znamená ztrátu času. Navíc když se mezi ně vmísily osobáky, hrozil masakr.
Po chvilce když se vyprázdnila cesta, poklusem jsem zdolal finální úsek. Pak jsem si v hospodě vystál frontu na pivo. V sále jsem si zanotoval z kapelou KONDOŘI. Domů jsem se vracel s předsevzetím, že příští týden se opět projedu po nové ,,bezpečné trase.“
