Naši běžci uspěli v Trappesu

Trappes  11.4. – 15.4.2019

Když jsme začátkem roku obdrželi pozvánku od partnerského města Trappes na SEMI MARATHON, věřil jsem že se nám bez potíží podaří sestavit náš pětičlenný tým. Z důvodu lepší komunikace, byl našim prioritním úkolem sehnat překladatelku. To se nám brzy povedlo. Šárka Sochorová hned po oslovení souhlasila s nabídkou. K ostříleným účastníkům Sašovi Neuwirthovi a Kubovi Ambrosovi, přibyl Radek Raška a dodatečně já.  V den D jsme vyrazili těsně po půlnoci s cílem – letiště Václava Havla.  Po nezbytném odbavení, jsme před sedmou hodinou nasedli do letadla a záhy se náš letoun odlepil od ranveje….

Po necelých dvou hodinách jsme  přistáli na pařížském letišti Charlese De Gaulla.Pak poblíž stanice Saint Michel čekala na nás dvojice hostitelů. Od tohoto okamžiku z nás spadl pomyslný kámen zodpovědnosti. Čekalo nás pět dnů nabitých pestrým programem. Zmíním se o některých, které zanechali ve mně největší dojem…

Ve čtvrtek odpoledne jsme se vydali  na okružní plavbu  lodí po Seině, řeku která  protéká vnitřní Paříží v délce necelých 13 km a vždy byla velmi využívanou plavební cestou.  Při  jízdě, pohupováním na mírných peřejích jsme se kochali  pohledem na okolní stavby kolem řeky- katedrálu Notre Dame, Arabský institut, muzeum Orsay, Národní knihovnu, Eifelovku  a spoustu dalších atraktivních objektů.

Další den po dopoledních nákupech, jsme se vydali na putování Versaillskými zahradami. Celková jejich plocha zabírá přes 100 hektarů. Jsou členité, s řadou teras. Mají fontány, lemovány s nesčetným  množstvím soch, umělými jezery, květinovými záhony a lesíky. Protože jsme měli na jejich prohlídku jenom pár hodin, rozhodli jsme se zaměřit svoji pozornost hlavně na fontány. Indiánským během jsme se přesouvali labyrintem chodníků k jednotlivým stanovištím a obdivovali jejich kouzlo.

V sobotu jsme se vydali do Ramboilletu, městečka v jihozápadní části metropolitní oblasti Paříže. Nejdřív  jsme se si prohlédli  areál místního  hospodářského komplexu do známého ovčína. Ovce Rambouillet  jsou nejrozšířenějším plemenem  stád  v USA.. Tento druh  je  považován za jedno z předních plemen z produkcií jemné vlny a jsou vysoce hodnocena pro kvalitní rouno.

Pak jsme se přesunuli do okolí zámku, který  sloužil více než sto let jako letní sídlo francouzských prezidentů. Prošli jsme se po jeho  rozlehlém areálu. Kromě zámku nás nejvíc upoutal  pohled na rozlehlé jezírko lemované stromy, což připomíná  architektonické pojetí v zámecké zahrady ve Versaille.

V neděli jsme  si nedaleko  od Trappu prohlédli muzeum miniatur Francie. Je to venkovní park o rozloze pěti hektarů ve tvaru Francie, který obsahuje asi 160 objektů. Památky jsou umístěny v parku, aby odpovídaly jejich skutečným místům ve Francii. Spletitou tratí železnic projíždějí vláčky a animované lodě se plaví po „Atlantském oceánu“ a „Středozemním moři.“

Našim hlavním cílem byla účast na SEMI MARATHONU, součastí kterého byl závod na 10 km a půlmaratonu. Na start destikilometrového  závodu se postavilo  231 běžců. Našim nejúspěšnějším běžcem byl Saša Neuwirth,  který zvítězil ve své veteránské kategorii  časem  40:05 min. Kuba Ambros byl desátý v kategorii časem 37:37 min. Za pozornost stojí účast tomto závodě naši tlumočnice Šárky Sochorové, která  přes veliké vytížení v rámci rodinných povinností a tudíž s minimální trénovaností, absolvovala tuto trať  čase 63:17 min. a obsadila 13.místo v kategorii. Náš Radek Raška se přihlásil na půlmaraton, který absolvovalo 231 závodníků. Ve své kategorii obsadil pěkné  5. místo časem  1:27:55 hod.Při vyhlašování vítězů, obdržel náš tým zvláštní ocenění, což nás moc potěšilo.

Závěrem chci konstatovat, že naše výprava si nejela do Francie užít  pobytu, ale hlavně reprezentovat náš Atletický klub Emila Zátopka Kopřivnice. Tento záměr se nám podařilo splnit.Navíc se utužily vztahy našich partnerských měst. A o to nám především šlo!

Autor reportáže a fotogalerie: Jiří Harašta

——————————————————————————-

Sašovy postřehy ze SEMI MARATHONU

Když mě někdy v únoru Jirka Harašta oslovil, jestli chci jet do partnerského města Trappes si zazávodit, tak jsem odpověděl své obligátní: „Pokud nebude nikdo jiný, kdo by chtěl jet, tak se mnou můžeš počítat.“ Týden před odletem jsem se jak naschvál silně nachladil a moje účast byla v ohrožení, nicméně Francii jsem nechtěl bojkotovat, jednak už bylo vše vyřízeno a bylo by hloupé rušit účast a na druhou stranu jsem se i docela těšil, protože vítězstvím v Trappes bych zkompletoval Grand slam závodů v partnerských městech Kopřivnice, Myszkow, Castiglione del Lago a Trappes  takže jsem zázvoroval a zázvoroval a ještě bral nějaké doplňky na dýchací cesty, čímž jsem se jakš takš dal dohromady.

V neděli 14.4.jsem se pak postavil na start desítky a rozběhl závod dle rady Aleny Peterkové, běhat na umístění, takže jsem běžel po 4:00 na km, i tak to zadarmo nebylo, protože trať byla z 50% asfalt, ale zbytek byla šotolina, lesní cesty, tráva, dlažba a tartan na závěr. Další komplikací bylo, že 10 min. před námi startoval ½ maraton, takže jsme někde po 3. km začali předbíhat ty pomalejší, a to bylo až do konce závodu, taky jsem měl obavy, že zabloudím, což se na jedné odbočce málem stalo,takže jsem si cca 10 m nadběhl, tak jsem se snažil někoho držet. Na cca 5. km. jsem doběhl jednoho běžce, který vypadal, že bude moje kategorie, tak jsem se za něj zavěsil a běžel za ním až na cca 8,5 km. Pak už jsem si věřil, že nezabloudím, tak jsem zrychlil a poslední kilák jsem se ho definitivně zbavil. Čas 40:05 na profil, podklad a podmínky myslím byl slušný a vím, že byla ještě rezerva. V cíli vládla pohodová atmosféra. Myslím, že naši hostitelé byli spokojeni s mým vítězstvím, protože šlo tak trochu i o jejich prestiž když ve startovní listině jsme byli uvedeni pod hlavičkou Radnice města Trappes. Příjemné bylo postavit se na slavnostní tribunu a převzít ocenění za vítězství v kategorii a v souhrnu výsledků nás všech mám dobrý pocit, že jsme zanechali dobrý dojem jak po stránce sportovní, tak i společenské.

Saša Neuwirth