Jako již tradičně, poslední srpnovou neděli se koná na větřkovické přehradě triatlon.Sluníčko svítí, teplota dobrá pro koupání. Ačkoliv nevlastním neoprén, rozhodl jsem se neporušit tradici a vydal jsem se do Větřkovic. Na přehradu jedu na kole, to je rozcvička, tak jak nás to Saša učí v extréme akademii, což je spolek několika bláznů zamaskovaných pod výmluvným názvem „ Pomalé šípy.“ Tato parta se rozhodla uběhnout zářijový půlmaraton ,,Běh rodným krajem Emila Zátopka.“ Větřkovický triatlon mě láká z důvodu, že mohu v klidu absolvovat i já hobík, pendlující napříč širokou plejádou pohybových aktivit. Prostě sportuji pro radost.
Hned jak přijedu na hráz, potkávám Jirku- náčelníka atletického klubu a managera ,,Pomalých šípů“ v jedné osobě, který mi sděluje, že cestu na přehradu překonal indiánským během a kánoi že nechal doma, takže bude dnes jen fotit. Já jsem na tom hůř, mám kompletní vybavení- kolo, přilbu, plavky, brýle i běžecké boty, takže musím jít na registraci. A pak již to jde ráz na ráz, plavání je za odměnu nebo slunko doslova peče. Jen ty bójky se mi vzdalují rok od roku dál a dál a také se rozmnožují – letos už byly dvě. Z vody vybíhám kupodivu mokrý, ale vysmátý.
Je tu kolo a ne jedno, ale dvě, protože chlapi musí jet dva okruhy po deseti kilometrech. Kopec ke zvoničce nad Hukvaldami jsem ještě nikdy neviděl nikoho vyjet, tož by mě zajímalo jestli ti v čele ho vyjeli celý. Ještě že nahoře stojí dobří lidé s jonťákem. Dojedu kolo převleču se do běžeckého a co nevidím, někteří borci si již lebedí po běhu v cíli. Teď mi to docvaklo, že ztrátu už nesmáznu, na bedně nebudu a tak nemám kam spěchat. V klidu se převleču, při běhu (jestli se tomu dá tak říkat) nechávám za sebou ještě tři lidi, z čehož vyplývá, že ,,Pomalé šípy“ jsou slušný oddíl. V závěrečné fázi vyšplhám do schodů a po několika metrech následuje vytoužený c í l .
S dosaženým výkonem jsem spokojen, v rámci vytyčeného předsevzetí a v duchu zásad ,,Pomalých šípů.“ Jedinou kaňkou je, že už není guláš a tak musím být příští rok rychlejší, abych ho nepropásl. Celou dobu jsem byl pod dohledem Jirky, který mě posléze požádá o napsání tohoto příspěvku. Zřejmě mě chtěl donutit k doznání mých slabin. Závěrem je potřeba poděkovat jako již každý rok organizátorům za skvěle připravenou akci s minimem chybiček a těšit se z toho, že jsme mohli přispět na charitativní akci pro Evičku, na kterou se vybralo přes 12 tisíc korun.
P a v e l S l í v a
