Když mě Jirka Harašta požádal ( příkazem), abych popsal své zážitky z Francie, myslel jsem si, že to bude brnkačka, ale omyl. Těch zážitků bylo tolik, že bych musel napsat knihu o tloušťce Balzaca či Tolstého a tak bych nestihl dépéháčko ( pro IQ 100 až 80 – DPH, pro IQ 80 a méně daň z přidané hodnoty). Tak popíšu pár nejsilnějších zážitků aspoň bodově.
Téma první: Darinčin deníček. Kdo si myslíte, že když si vezmete do letadla jedno zavazadlo, tak nemůžete v letadle nic zapomenout, jste na omylu. Darinka měla tak silnou potřebu si zapisovat veškeré údaje( tlak v kabině letadla, výšku, teplotu, rosný bod, vzdálenost, kterou jsme uletěli a kolik nám ještě zbývá do Paříže a mnoho dalších ), že po přistání, patrně pod vlivem těšení na pařížskou módu deníček odložila a zcela chladnokrevně ve víru velkoměsta ponechala leteckému personálu k počtení za pomoci překládače google. Pro nás ostatní to však mělo i kladnou stránku, jelikož jsme strávili nerušeně příjemnou hodinku v letištní hale, navíc nás vzrušoval příslib, že nám Darinka za odměnu nechá deníček prolistovat. (Dosud se nestalo- termín do konce října).
Christián se vydává na obligátní pouť – hledat výstup, nástup, přestup z metra (prokletá kombinatorika)…
Téma druhé: Christián. Kdo se chcete dosyta povozit pařížským metrem, užít si podchodů, nadchodů a jezdících schodů nahoru a dolů, najměte si jako průvodce Paříží Christiána. Systémem pokusů a omylů se nakonec stejně vždycky dostanete tam kam chcete, Vítězným obloukem projedete z několika stran během půlhodiny a dokonale poznáte Paříž, když všemi místy jste uchvácení i třikrát nebo čtyřikrát. Jako bonus pak máte pocit, že Vás po Paříži provází sám prezident Holland, kterému je Christián dost podobný.
Téma třetí: Byla to kachna? V útrobách Montmartru je náměstíčko, kde malíři kreslí své kýče(až na výjimky).Tam se nachází řada hospůdek a Holland, některými také považovaný za Pepu Smolíka ( maďarsky Gézu Mézga) z populárního maďarského kresleného seriálu o rodině Smolíkových nás vzal na oběd. Jídlo bylo chutné, takové teplé, ale nikdo z nás nevěřil a asi dosud nevěří, že to byla kachna, které kupodivu francouzi říkají kanár. Byl to takový krvavý steik a i já bych se klonil k názoru, že to bylo spíše z nějakého dobytka než ptáka, nicméně problém zažívacího traktu se u nikoho neobjevil, takže reklamace by byla stejně bezpředmětná.
Téma čtvrté: Eva a Vašek. Netušili jsme, že máme v našem týmu dvojici Evu a Vaška revival. Bylo nám sice podezřelé, že ti dva se nám ostatním straní, všude chodí spolu a chovají se k sobě hezky, jinak než my ostatní. Nakonec došlo k vyzrazení a doznání, ale jelikož jsme tolerantní národ, vše se v dobré obrátilo a dokonce jsme jim to štěstí i přáli a někteří i záviděli. Jen tak dál mládenci.
Téma páté: Kdo nepije není Francouz. Nedílnou součástí sportovních setkání bývá i degustace doplňků stravy a iontových nápojů. V našem případě hlavně přehlídka nápojů byla velkolepá. Šampaňské, bílé a červené víno různých značek, Merlot, Šlivovic, Bešerovka, Boroviška a vše završeno pivem. Musím uznat, že pitný režim mají Francouzi opravdu dokonale propracovaný a máme se od nich hodně co učit.
,,Rozvrkočený“ Bernard v naší společnosti
Téma šesté:Bernard. Nejedná se o české pivo. Zvláštní chlapík, věk tak kolem 75, pořád si něco brblal pod nosem, v autě nám pouštěl klasické árie z oper a různé fidlání, až nám z toho duněla hlava, náběh na Alzheimra, v kolektivu francouzů se pořád hádal, ale nás vždycky a všude bezpečně a rychle dovezl, občas se tajemně pousmál. Když nás před odletem odvezl na letiště a my jsme mu poděkovali za jízdu a pochválili jeho řidičské kvality, zamáčkl slzu a my ostatní s ním, rozloučil se a odešel jako filmový hrdina. Byl to prostě sympaťák a my si to uvědomili, až když odešel.
Téma sedmé : Všehochuť. Také jsme v té Francii trošku běhali, jedli, pili, spali, ale hlavně jsme si ten náš festival humoru a sportu všichni užili. Pokud vy , co jste s námi nebyli něčemu z těchto řádků nerozumíte, nic si z toho nedělejte, my co jsme tam byli tomu nerozumíme taky.
Na závěr poslední výzva: ,,Darino, dáš nám ten deníček přečíst nebo co?“
S a š a N e u w i r t h
(Autor fotogalerie: Jiří Harašta)
