Snažil jsem se nabourat neduh dnešní doby, kdy se známí lidé míjejí bez pozdravu, anebo při potkání hodí „nevšímáka.“Protože mi je podobná netečnost cizí, pozval jsem si na schůzku čerstvého osmdesátníka, Karla Piskoře. Když s ním rozmlouvám, všímám si každého jeho slovíčka. Mluví bez nadsázek,věcně, otevřeně. Prostě Karel je zemitý člověk, který zažil vzestupy i pády. Zahlazuje jich do jedné roviny s výrokem:„ Co život přinesl, bral jsem to jako fakt, se kterým jsem se snažil vždy vyrovnat.“
Karel je rodák z podbeskydské obce Tichá, který již od mládí tíhl ke sportu. Za místní dorost hrával fotbal. Po vojně pracoval na kovárně v Tatře. Při svých parametrech – výška 168 a váha 58 kg, měl dispozice k provozování různorodých sportovních aktivit. V době hlubokého socialismu se naskytovaly podmínky pro soutěžení v rámci Svazarmu. Pravidelně se zúčastňoval „Dukelského závodu branné všestrannosti.“ Když Karel po tomto úspěšném klání v těchto závodech zjistil, že se zlepšuje jeho zdravotní stav a záhy zmizely potíže s astmatem, uvědomil si příznivý dopad aktivního pohybu. Dalším podnětem bylo, když se v jeho blízkosti objevil člověk, který nastartoval jeho sportovní aktivitu směrem k běžeckému sportu. Byl to Emil Hanzelka z Lichnova. V roce 1987 si Karel zaběhl zkušebně Cross hodinovku a následně Štramberskou desítku. Dva roky na to již slavil vítězství v tomto závodě své veteránské kategorii.
To byl odrazový můstek pro jeho další kariéru kondičního běžce. Nedíval se na přibývající roky a začal pravidelně běhat. Jeho měsíční dávky činily přes 200 naběhaných kilometrů. Protože se chtěl pořád zlepšovat, nastudoval odbornou literaturu Cooprových testů. Základem provozování tohoto sportu byla obuv. V osmdesátých letech byl veliký problém sehnat vhodné běžecké boty pro tento sport. Jednou z cest pro místní kondiční běžce, byl dovoz maratonek ze slovenského Partizánského. Jenomže tehdejší boty vydržely pár měsíců. Karlovi se ale v roce 1990 naskytla možnost jet za svým bratrem do USA, kde si pořídil výborné maratonky od firmy ASICS. V té době to byla ,,bomba“ pořídit si obuv od této renomované firmy. Karel začal systematicky trénovat a v roce 1992 zaběhl svůj první maraton v Pardubicích.Věděl, že bez tempové vytrvalosti se nebude zlepšovat. Neustále zkvalitňoval svůj trénink a ve svých 58 letech zaběhl Ostravský maraton v nádherném čase 2:53:24 hod. Tři roky na to zvládl „Vnorovskou desítku“ za 36:57 min.
Z maratonem se rozloučil v roce 2004 v Ostravě, kdy pocítil, že jeho výkonnostní křivka padá dolů. Tuto královskou disciplínu absolvoval celkem 38 krát. Při vzpomínání mi sděluje fakt: „ Do každého závodu jsem šel s touhou se stále zlepšovat a ne udělat čárku za účast. Nejtěžším maratonem byl Chřibský a nejoblíbenějším Mělnický.“ Karel v zimě vylepšoval svoji formu na běžkách, což dokládá jeho několikanásobná účast na Jizerské padesátce a ve vlídném počasí si navíc vylepšoval formu jízdou na kole.
Z naší rozmluvy uplynula hodina. Karel ještě cestou ke dveřím mi vypráví, že nezanevřel na sport. Hravě zvládá třicetikilometrové túry v Beskydech. Když se naskytne možnost, vyráží na výlety po ČR. Nedají se na něm znát roky. Jeho bojovnost a pevná nátura sklízí ovoce.
Karle, do dalších let Ti přejeme pohodu a pevné zdraví! Členové Atletického klubu Emila Zátopka Kopřivnice.
Autor reportáže a fotogalerie: Jiří Harašta
Moravskoslezský kraj finančně podporuje činnost klubu
