Italské běhání v Castiglione del Lago

14.3.2024 / Jiří Kozubík — Žádné komentáře ↓

V pátek 8. března se čtveřice běžců AKEZ – David Mikala, Jiří Kozubík, Věra Stupčuková a Hana Mikala Pokludová vydala do partnerského města Kopřivnice, italského Castiglione del Lago, aby reprezentovala klub účastí na závodě Strasimento. Na výběr byly trasy v délce 10, 21, 34, 42 a 58km. Pánská sekce se přihlásila na půlmaraton, dámy zvolily nejkratší možnou trať, tedy 10km.

Samotný start závodu byl v neděli 10. března v 9:15 a na startovní čáru se postavilo celkem 1539 běžců na všechny tratě najednou. Teplota 12 stupňů a obloha pod mraky slibovaly ideální podmínky pro běh. Trasa vedla nejprve ulicemi malebného městečka Castiglione del Lago a následně se asfalt střídal s úseky v terénu, které byly po vydatném dešti místy rozbahněné. Zatímco běžci kratších závodů postupně dobíhali do cílů svých závodů, běžci ultramaratonu (58km) museli oběhnout celé Trasimenské jezero.

Z běžců AKEZ se nejvíce dařilo Davidovi, který proběhl cílem půlmaratonu jako desátý s časem 1:24:02 a tímto výkonem vybojoval 2. místo v kategorii. Jirka s časem 1:28:21 byl celkově 25. a v kategorii bral medaili bramborovou. Konkurence v tomto závodě byla velká, půlmaraton běželo celkem 285 mužů, takže modrozelené AKEZ dresy byly hodně vidět. Vítězný čas Mattea Merluzzo z Itálie byl 1:17:38.
Na desítce Hanka zaběhla čas 55:15 a Věrka 1:04:39 a tím obsadily 55. a 94. místo ze 109 startujících žen.

Celý závod byl perfektně zorganizován, stejně jako program, který pro závodníky z partnerských měst Kopřivnice a francouzského Trappes vymysleli dobrovolníci z Castiglione del Lago. Díky skvělému Eraldovi měli možnost navštívit místní vinařství, kde ochutnali vína z vinic v okolí města, užili si pohostinnost samotného Eralda v jeho vlastním domě a navštívili hrad v centru města s dechberoucím výhledem na jezero.

Velké poděkování patří i městu Kopřivnice, které umožnilo čtyřem členům kopřivnické atletiky vycestovat do do tohoto italského městečka.

Postřehy samotných běžců:

David: „V závěru zimní objemové přípravy jsem na závod jel s cílem doběhnout do 1:25 hod a to se mi splnilo. Samotný profil tratě, povětrnostní podmínky v podobě mokré silnice a cyklostezky plné kaluží nesvědčily zlepšit si osobák na certifikované půlmaratonské trati, nicméně závodní tempo jsem si rozumně rozběhl a v cílovém kilometru jsem ještě několik místních závodníků předběhl. Musím také vyzdvihnout komentáře několika závodníků pochvalující design a barvy našich klubových dresů. AKEZ dresy tam jednoznačně byly jedny z nejhezčích k vidění.“

Jirka: „Předpověď počasí slibovala deštivo, ale nakonec během závodu vůbec nepršelo, nicméně pro změnu dost foukalo. Od prvních kilometrů jsem si hlídal tempo s cílem běžet pod 90 minut. První polovina byla pořád celkem v davu, na desátém kilometru skončili desítkáři a startovní pole rázem dost prořídlo. Na 11. kilometru byl kopec vysoký 40 metrů, což je na rovinatém půlmaratonu až brutální… taky chybělo málo a změnil jsem běh na chůzi. Pak naštěstí následoval seběh dolů a do cíle už to byla zase jen rovina. Cílový čas se nakonec zastavil na hodnotě 1:28:21 a to beru jako úspěch. Úspěch byl koneckonců celý italský víkend a my můžeme do příštího roku jen doporučovat.“

Věrka: „Pro mě to byl životně první závod na 10 km a ještě k tomu v zahraničí. Cíl byl doběhnout pod 1:11. Proč? No protože se mi to spojení číslic líbí. Nadšení a celá euforie ze závodu mě však dostala na 1:04, což bylo velmi milé překvapení. Jela jsem si závod hlavně užít a třešničkou na dortu byla skvělá parta běžců, partnerská podpora a kouzlo italské pohostinnosti. Velké díky patří také městu Kopřivnice a klubu AKEZ, že nám takový zážitek umožnili.“

Hanka: „Neměla jsem od svého výkonu přehnaná očekávání, jelikož jsem běžela tři týdny po bolestivém výronu kotníku. Nakonec jsem se cítila překvapivě dobře a zaběhla si nejlepší osobní čas na desítce. Nejvíce jsem si ale užila setkání s běžci různých národností a díky kolegům z partnerského města Trappes, Jessice a Joëlovi, které jsem zaregistrovala už loni na Běhu rodným krajem Emila Zátopka, oprášila i léta nepoužitou francouzštinu. Velký dík patří čipernému Eraldovi, který nám byl fantastickým průvodcem a řidičem.“