Libor Uher jako druhý Čech zdolal v roce 2007 druhou nejvyšší horu světa K 2 (8611 m) a v roce 2010 Gašebrun II. (8 035m) a Gašebrun I.(8068 m ). Kromě tohoto koníčka se vrhnul na organizování extrémních závodů. Od roku 2010 uspořádal v Moravskoslezských Beskydech B 7. Úspěch jej motivoval a popoháněl dál. K této aktivitě přiřadil vloni závod ,,24 hodin na Lysé hoře“. Letos měl navíc hlavičku ,, Zimní mistrovství republiky v horském maratonu.“
Akreditace závodníků byla ukončena v sobotu v 9:30 hodin. Celkem se zaregistrovalo 766 závodníků. V kategorii jednotlivců se přihlásilo 472 běžců a 294 dvojic. Loňského závodu se zůčastnilo 573 závodníků.
Počet účastníků byl limitován ubytovacími kapacitami, které se podařilo zajistit Liborovmu týmu ve zrekonstruovaném Hotelu Sepetná, který tvoří komplex s hotelem Ondráš a Sluníčko.
Průzračná obloha, po které plulo několik mráčků, teplota mínus 12 st. C. Ideální počasí pro tento závod. Přihlášení účastníci se dopoledne vyvezli k hotelu anebo zamířili pěšky do míst ubytování horského komplexu. V hektické přípravě na start si běžci do batohů si nabalili povinnou výbavu. Zkontrolovali si dobití mobilů, funkčnost čelovek.
Výstupová trasa vedla po červené turistické značce na Lukšinec. Dále pokračovala traverzou po lesní cestě pod Malchor. Nejnáročnějším úsekem byl výstup po severní sjezdovce na vrchol Lysé hory (1323 m). Pak následoval seběh na Lukšinec . Klesák po zelené značce na Staškov vystřídala nejpříjemnější pasáž směrem k Hotelu Sepetná. Průchodnější úseky na trati závodu byl projeté skútrem, náročnější trasy byly prošlapány. Okruh byl dlouhý 12 km s převýšením 800 výškových metrů.
Vítěz loňského ročníku Zbyněk Cypra se letos neobjevil na startu, z prostého důvodu. Neodolal nabídce zůčastnit se Mistrovství Evropy Adventure Race, který se uskutečnil v Polsku. Tím se zúžilo pole favoritů na jména Libor Uher, Jan Zemaník, Daniel Orálek. Dan je jeden z nejlepších českých ultramaratónců. Jako první Čech úspěšně absolvoval americký Badwater Ultramarathon v kalifornském Death Valley (Údolí smrti).
V kategorii žen vzhledem k loňskému vítězství na Pražské stovce byla pasována do role největší favoritky Božena Kováčová. Zuzana Kroutilová a Klára Rampírová ji měly být jejími zdatnými soupeřkami.
Adidas 24 hodin na Lysé hoře odstartoval v sobotu 26. ledna v 11 hodin z areálu společnosti Pila Ostravice,v těsné blízkosti vlakového nádraží na Ostravici. Na začátku byly nabití všichni energií a touhou zdolávat co nejrychleji a bez potíží náročnou trať. Tento záměr všem víceméně dařil. Mnozí účastníci měli po prvním okruhu problémy vyběhnout do dalšího okruhu. Tréninkový deficit je donutil odpočinout si a do dalšího kola jít po pauze.
Postupně se dostavily problémy. Ochablost svalů, křeče vystřelující do nohou. Někteří využili chvilinky pauzy na promazání těla masážní emulzí. Jiní si pomohli přísunem hořčíku. Dan Orálek z důvodu zranění odstupuje v noci ze závodu.
Ti co mohou šlapou dál, po půlnoci. venkovní teplota spadla pod 15 stupňů Celsia. Obzvlášť krutý je výstup severní sjezdovkou. Protivítr se točí a najednou vráží do těla zboku. Z vrcholu je slyšet zvonce a pokřiky skvělého X-Trail týmu. Tento moment mnohým pomáhá vnímat realitu okamžiku.
V noci se objevuje nová překážka. Ve sněhových jazycích, které navál vítr, se ztrácí stopa. Stačí špatně došlápnout a odnáší si to kotník. Povolují kolenní vazy. Záchranáři na základně ošetřují zranění. Jedna dívka kolabuje. Bohužel to je daň, která se dostavuje vlivem fyzické a psychické únavy. V neděli ráno, to zabalilo na 120 účastníků.
9,30 hod. zablokovali pořadatelé výstup.Vědí, že je to hraniční limit, na zvládnutí trasy. Do cíle dobíhají poslední závodníci. Je jedenáct hodin. Může se bilancovat.
Mistrem České republiky v horském maratonu jednotlivců se stal Jan Zemaník ( Salomon Run.cz OpavaNet / Ostravice). Celkem absolvoval 13 okruhů . Jan sledoval své soupeře a protože věděl, že mu nehrozí nebezpečí závod ukončil v v 9:22 hod. Druhý v pořadí byl Martin Mazur (PRO Český Těšín ), který měl na svém kontě 12 výstupů. Na pěkné třetí pozici se umístil Libor Uher (Adidas Terrex Happy Feet), který v 10:51 hodin uzavřel 12. okruh.
V kategorii žen zvítězila Klára Rampírová ( Czeh Adidas Team). Závod ukončila v 10:20 hodin s deseti uzavřenými okruhy. Božena Kováčová (The Power of Božkov Brno) byla druhá s devíti okruhy. Třetí místo obsadila Petra Bielinová (TERC ženy Praha 4), s osmy okruhy.
V kategorii mužů nad 50 let zvítězil náš závodník Miroslav Vrobel ( Vroblíci Veřovice) s desetiokruhy. Po loňském úspěchu v mixu T.Polášek a A.Žáčková je to další výrazný úspěch.
Na vrcholu Lysé hory bylo zaznamenáno celkem 3 534 průchodů. Závodníci nastoupali celkem 2 685 840 výškových metrů.
Gratuluji Kláře Rampírové k zisku titulu Mistryně České republiky v horském maratonu jednotlivců.Člence SK Valašského Království nyní závodící za Czech Adidas Team.
V úplném počátku je třeba zmínit, že se mé sportovní aktivity ubíraly v závěru roku 2012 tak trochu jiným směrem. Né, že by běhu v tréninkové fázi bylo málo, jen jsem omezil závodní zápolení a zkusil jsem se napít z jiného poháru :-).
Co se týká přípravy na blížící se LH 24, nemůžu ji rovnat s přípravou na mou premiérovou účast v roce 2012, tak jsem byl sám zvědavý, jak si tělo poradí s touto skutečností. Další změna byla v obsazení kategorie… startoval jsem totiž za jednotlivce… k tomu bylo zapotřebí uzpůsobit taktiku při rozvržení sil a přestávek mezi jednotlivými koly. Měl jsem zajištěný jako zázemí pokoj na hotelu Ondráš v těsné blízkosti Sepetné, spolu se dvěma závodníky až z Chrudimi. Příjezd na Ostravici, akreditace, ubytování a samotná předstartovní příprava proběhla až neskutečně hladce a tak jsme spolu s kolegy ze sportovního sdružení Oceláci Ostrava před jedenáctou hodinou netrpělivě čekali, až Libor řekne poslední informace a dá prostor zvuku lodní sirény, která odstartovala tento podnik.
První kolo…naprostá tragédie, obrovský had lidských těl táhnoucí se přede mnou dával tušit, že jsem asi tak trochu podcenil zařazení ve startovním poli :-), ve chvíli, kdy jsme se dostali do terénu mimo turistické značení nezbývalo než zařadit tempo, které určující závodníci přede mnou. Předbíhat v těchto místech by totiž znamenalo jít do hlubokého sněhu a to by stálo zbytečně mnoho sil. Měl jsem tak dostatek času si znovu promítat předem stanovenou taktiku, kdy jsem chtěl původně dát pět okruhů jen s minimální přestávkou na občerstvovačce, pak si kolem dvaadvacáté hodiny trochu odpočinout (měl jsem přece zaplacený pokoj :-)) a dát zbývajících pět okruhů. Podotýkám, že tato má představa byla braná jako ideální při všech okolnostech, bez znalosti přesné trasy.
Druhé kolo…již se začalo závodit a já si stanovil čas okruhu na dvě hodiny a deset minut, to byl čas, se kterým jsem začal kalkulovat v dalším průběhu závodu. Ještě něco málo k trati…dle mého byla rozhodně technicky náročnější, než minulý ročník. Představovala větší převýšení, delší stoupání v neznačeném terénu, delší seběhy, které se mnoha borcům staly osudné a tím pádem i delší okruh. Já jsem byl po druhém kole naprosto propocený a měl jsem pocit, že technické věci nefungují jak mají a proto se rozhodl, že půjdu do suchého.
Zdržení při převlékání představovalo asi půlhoďku, ale i přesto jsem nelitoval a začal tak třetí kolo v suchém. Pocitově dobrý, síly taky byly a tak jsem se nechal trochu strhnout a zvolil jsem ostřejší seběh z Lysé hory až k občerstvovačce na Sepetné, kde se okruh uzavíral.
To však byla chyba…po krátkém občerstvení jsem nastoupil čtvrtý okruh a tady již byl zbytečně rychlý seběh cítit v tom šíleném hangu L . Po uzavření čtvrtého okruhu jsem toho měl již plné kecky, opět naprosto propocený a zmrzlý na kost, hladový, ospalý…no prostě hrůza :-). Tak jsem valil na pokoj…svlíknout, rozvěsit mokré na radiátor a rychle pod peřinu…alespoň na hoďku…kolega z Chrudimi již byl zavrtaný pod peřinou a čučel na telku…taky metoda jak to přežít :-)))…ale vážně v druhém kole ho zradilo koleno…při seběhu, jak jinak. Dříve, než jsem vytuhnul, tak jsem na něj zabručel; vzbuď mě o půlnoci kámo.
Je neděle, krátce po půlnoci a já nastupuji do pátého kola. Je mi nad slunce jasné, že deset okruhů je v mém případě již utopie, ale jsem opět v suchém a tělo se stačilo dát dokupy. Opravdu se mi opět šlo pocitově velmi dobře, dolů seběh bez zastavení, ale již s rozumem, žádné divočení…i přesto jsem již jen předbíhal ostatní na trati…jaká výhoda, když umíš seběhy, pomyslel jsem si pro sebe…. .
Další průběh závodu již byl jako přes kopírák…šesté, sedmé a osmé kolo jsem dával s pocitem, že si ten závod začínám konečně užívat!!! Tělo šlapalo jako stroj, bez odmlouvání mě dostalo na vrchol Lysé a pak v pohodovém tempu seběhem do depa…v těchto kolech se již opravdu nikam nespěchalo, většina šla jakoby mechanicky…byla vidět ve tvářích ohromná únava, ale zároveň i něco zvláštního…vždy alespoň posunek, gesto, slabý úsměv…projev spoluúčasti…to jsou chvíle, které zůstávají v paměti a dělají z toho pak nezapomenutelný zážitek.
Při osmém výstupu na Lysou jsem měl na vrcholu podporu v podobě mé blondýnky Laděnky se dvěma chlupáči a tak jsme společně uzavřeli mé poslední osmé kolo, již naprosto v pohodě s pocitem ohromné euforie v cíli…ještě nezbytné foto s časomírou, krátký rozhovor do kamery, přijímání gratulací…přijel i Libor Pavelka, což nás Oceláky velmi mile překvapilo, pak sprcha, balení, opět gratulace všem, které jsem potkal a pak….pak honem na výborný steak a konečně do postele dospat, co jsem zameškal….
V závěru krátká rekapitulace; akce se povedla ve všech směrech, kdo čekal extrém, tak ho dostal se vším, co k tomu patří, organizátoři vědomi si nedostatků z loňska si vzali ponaučení a tak vše šlapalo, jak mělo…. . ještě jednou bych chtěl pogratulovat VŠEM, kteří do toho šli, zvláště pak těm, kteří dosáhli na mety nejvyšší…. . LH 24 je a bude magnetem podobně jako její sestra letní B7, protože lidské možnosti jsou nekonečné a pohyb v přírodě patří k těm nejhezčím vůbec….
Tak tedy běhu zdar a horám obzvláště…. .:-)
Čus Raduz
Chtěl bych taky tady pogratulovat Mirkovi Vroblovi a Kláře Rampírové k perfektním výkonům. Je vidět, že byli skvěle připraveni.