Dolní Lhotu ozdobily rekordy

 

Letošní počasí je jako na houpačce. Ze dne na den mohou teploty poklesnout i o deset stupňů. Sobota  měla být podle meteorologů zlomovým momentem. V průběhu dne se mělo ochladit. Od rána bylo zataženo a občas spadlo z oblohy pár zlověstných kapek. Postupně se vyčasilo a oblohu rozjasnilo sluníčko.

,, Z roka na rok  stoupá počet zájemců o náš závod“ – sděluje mi s potěšením Aleš Miko. ,,Bohužel zdejší prostory jsou pro tento počet běžců těsné, proto chceme do budoucna rozšířit zázemí pro účastníky závodu.“

Již od rána se  zaregistrovaní běžci shlukují ve skupinkách. Dolní Lhota se stala pro ně místem setkání. Rozmlouvají anebo vysedávají na volných místech.Převážná část z nich jsou hobíci, kteří netrénují podle tréninkových plánů, chodí si zaběhat pro udržení dobré kondice. S blížícím se startem vybíhají na pažit fotbalového hříště jednotlivci i skupinky.

 V deset hodin se vydalo na trať závodu rekordních 306 běžců. Opět se běželo po trase  trase směrem do Zátiší, kde byla na Vaňkovém kopci obrátka. Po prvních  metrech se od čela odtrhlo duo keňských běžců ze stáje Benedek týmu. Po necelé půlhodině vběhl na fotbalové hříště první keňan Viclife Kipkorir Biwot. Menežer jej pokřikem přibržďoval ve finiši. Důvod byl prostý. Biwot běžel výrazně pod hranicí traťového rekordu, tudíž nebyl důvod zrychlovat. Jeho rekordní  čas v cíli  byl 30:39 min. Druhý člen týmu, Henry Kemboy doběhl za ním s mírnou ztrátou 31:25 min. Třetí byl Jakub Bajza ( AK Kroměříž). za  31:56 min.

Vašek Bitala finišuje do cíle Dolnolhotské desítky

Potěšujícím faktem bylo celkové čtvrté místo  našeho Vaška Bitaly ( SSK Vítkovice). V cílové rovince se vyždímal k mohutnému nástupu. Doběhl  ve výborném čase  32:53 min. Za cílovou metou klesl k zemi, unavený ale šťastný….

Obdivuhodnou psychickou odolnost má Aleš Miko. Zahodil těžký balvan starostí a absolvoval hlavní závod. Pátá pozice v celkovém pořadí, v čase 33: 01 min. je vzhledem k organizačním povinostem pro něj vítězstvím. 

V kategorii žen  dominovala keňanka Christine  Chepkemeiová (Benedek Team). Podobně jako její krajan si hlídala tempo soustavným sledováním stopek. Věděla, že jí  zezadu nehrozí žádné nebezpečí, proto si vyklusala závěrečné metry. Téměř o minutu zlepšila traťový rekord týmové kolegyně  Katalin Farkasové  na 38:07 min. Naopak druhá Katarína Maníková AK Spartak Dubnica) vystupňovala závěr a doběhla druhá za  38:39 min.  Adéla Esentiérová  (SSK Vítkovice) byla  třetí v čase  40:16 min. Úspěchem pro náš Atletický klub Emila Zátopka Kopřivnice je čtvrté místo Krstiny Čablové. Doběhla za 42:20 min.    

Další náš závodník Pavol Fogaš  byl třetí ve své veteránské kategorii ( 55:16 min.). V silně nabité konkurenci běžců nad šedesát let byl Pepík Kvita šestý ( 42:52 min.)  Jirka Bednařík  osmý (45:58 min.) a Petr Navara čtrnáctý (54:26 min.). 

Po vyhlášení výsledků se většinou závodníci rozcházejí domů. V Dolní Lhotě setrvali s očekáváním tahu závodnické tomboly. Byly v ní hodnotné ceny: elektrické nářadí, horské kolo a nejhodnotnější cena – poukaz  na letecký zájezd v hodnotě 20 000 kč. Vyhrála jej  Ludmila Šokalová. Když zaznělo její jméno, chvíli bylo ticho. Najednou se z chumlu vynořila útlá postava věčně rozesmáté Ludmily. Pro výhru si kráčela váhavě, nevěřícně kroutila hlavou. Po tvářích ji řinuly slzy štěstí. Cena se dostala do správných rukou, skromné a cílevědomé ženy.

Ludmila Šokalová při převzetí hlavní ceny závodnické tomboly

 Na závěr patří veliké poděkování hlavním organizátorům akce, tandemu Aleš & Miroslav Miko, kteří zastřešovali generální sponzoring jejich firmou LIFTCOMP a.s.- výtahy. Příští rok se koná jubilejní desátý ročník Dolnolhotské desítky. Věřím, že pořadatelé vyrukují s další novinkou, která obohatí tento výborně připravený závod.
Označeno v Reportáže
Facebook
Partneři