Uplynulo již deset let od historického setkání s paní Danou Zátopkovou. Tehdejší výpravu tvořili místostarosta Městského úřadu v Kopřivnici Miroslav Kopečný, šéftrenérka Atletiky pro děti Jana Feilhauerová a já.
Vzpomínky na 26.3.2012
Pomocí GPS navigace jsme se dostali téměř k jejímu bydlišti, do kterého se přestěhovala paní Dana v roce 2007.Tehdy se rozhodla, že dům prodá a zařídí si bydlení, které odpovídá jejímu věku. Bydlí v rezidenční čtvrti, v klidové zóně, nedaleko od Trojského veslařského kanálu.
Udělala dobře, protože se už nestačila o dům a zahradu starat a pohled na to, jak všechno chátrá, by nesnesla. Poblíž v nové čtvrti objevila malý byteček s předzahrádkou, který ji nadchl. Při stěhování, nebylo jednoduché zbavovat se řady věcí, ke kterými ji svazovalo pouto. Nechala si stůl, stylové židle, truhlu, kterou sama vyřezávala, obrázky, dekorace.
Hned po uvítání jsem se obrátil na paní Danu s prosbou, zda by souhlasila s přejmenováním našeho Lašského běžeckého klubu, na nový název Atletický klub Emila Zátopka Kopřivnice. Na tento návrh odpověděla stroze: „Souhlasím a věřím, že by Ťopek byl zajedno. Doufám, že zůstanete u tohoto názvu co nejdéle. Hlavně se zaměřte na výchovu mladých talentů.“
Ve vzájemném rozhovoru nám výborně sekundoval Karel Engl, bývalý zápasník ve volném stylu, účastník OH v Mnichově 1972. Karel se o ní stará a hlídá nabitý harmonogram denních úkolů paní Dany. Ta se nezapře jako hostitelka a neustále nám něco nabízí. Na stole má připravenou chuťovku croissant, francouzskou specialitu vyrobenou z máslového těsta. Máme si možnost vybrat tuto specialitu s čokoládovou nebo marmeládovou náplní.
Při rozhovorech se tradičně paní Dana zmiňuje o svém vrhačském náčiní: ,,Z oštěpu, kterým jsem v roce 1952 v Helsinkách vyhrála olympijskou zlatou medaili, udělal Emil v nestřeženém okamžiku násadu ke smetáku. Já ten oštěp dostala tenkrát od rozhodčího na památku. Nedávno mě jeden pán přijel navštívit až z Finska a přál si oštěp vidět. Dlouho jsem se vymlouvala, lhala, že je v muzeu, on tam chtěl jet, až jsem se s hanbou přiznala. I Finové mají smysl pro humor.“
Oštěp provázel paní Danu po celou dobu její kariéry. I pro nás má magickou sílu. Proto si pořizujeme společné foto.
Loučíme se s našimi hostiteli. Při podání rukou jakoby z paní Dany se přenesla do mne imaginární síla její osobnosti. Na svůj věk je neuvěřitelně vitální. Imponující je smysluplnost, rozvážnost a sladěnost její rétoriky. Na shledanou paní Dano u příležitosti dvou zářijových jubileí v letošním roce 90. výročí narozenin paní Dany a 10. ročník Běhu rodným krajem Emila Zátopka …
Jiří Harašta
Můj dovětek:
Když vrhnete oštěp, v průběhu letu toto náčiní opisuje křivku letu. Obloukem se vznáší nahoru až dosáhne nejvyšší bod a pak klesá, až padne k zemi, kde zanechá stopu. Podobné je to i v životě. V mládí když naberete sílu, vrháte se za svým cílem ve snaze dostat se co nejdál. Někomu se to daří, jiný po pár metrech padne k zemi. Dana s Emilem to dokázali a dopadli daleko za svým předsevzetím. Zanechali nesmazatelnou stopu a proto se vryli do naších pamětí.
