Dejvův úspěšný začátek podzimu,aneb úspěšné loučení s Áčkem

„Drahá, dnes je poslední šance přihlásit se na Night Run“ zaslechla jsem ve středu 22.9. Říkám si proč ne, lepší program na sobotní večer, než ho strávit u telky s žehličkou v ruce. Přišla sobota 25.9. a po celkově náročném dni jsme vyrazili směr Ostrava s nabitou čelovkou, kufrem plným tenisek, banánem a ionťákem v batohu. Po drobném nedorozumění mezi Dejvem a navigací jsme dojeli na místo činu těsně před sedmou večerní. Prokešovo Náměstí bylo již pořádně zaplněno běžci kratší, 5km dlouhé trasy. Měli jsme tedy možnost vidět start a popřemýšlet o nejlepší strategii. Dejv je typický tím, že s oblibou startuje na konci davu a následně všechny předbíhá. Tentokrát jsem mu ale kladla na srdce, aby se postavil přímo na startovní čáru, jinak by se v průchodu zastavil a zbytečně by ztrácel. Světe div se, poslechl! Ihned po startu jsem se s dětmi přesunula do přilehlého parku, kudy trasa vedla a čekala na to, až se objeví první rychlíci. Netrvalo dlouho a objevil se vodič na kole a za ním jen dvě světýlka. Bez brýlí jsem se snažila zaostřit skrze tmu, kdo že to je na vedoucí pozici. Jaké příjemné překvapení bylo vidět zářivý dres AK EZK na prvním místě!

 Dejv přiběhl svým dlouhým krokem jako první, následován klučinou cupitajícím drobnými, ale velmi rychlými krůčky za ním .Pak následovala dlouhá, doslova černá díra. Hlasitým křikem jsme tátu povzbudili do druhého kola a pomalu se přesunuli do cílového prostoru. Když časomíra ukazovala čas lehce přes 37 minut, moderátor zahlásil, že dostal informaci o prvním běžci mířícím do cílové rovinky. Bušilo mi srdce napětím a když se objevil Dejv, který ještě před cílem předběhl vodícího cyklistu a elegantními dlouhými skoky proběhl cílem jako vítěz, nemohla jsem tomu uvěřit! V osobním rekordu na 10km (celková délka tratě byla 10,4km) porazil stovky dalších běžců a vystoupil v barvách AKEZu na stupínek nejvyšší s časem 38:27.

Dva dny na regeneraci a na sv. Václava už jsme zase pobíhali po novojičínském parku. Nejdříve si závod odběhla naše mládež, a po vyhlášení přišli na řadu velkáči. Neviděla jsem je odstartovat, ale ve stoupání na Skalky běžel Dejv v čele společně s Jirkou Kvitou a Milanem Vinklárkem. Běžci zmizeli a já jsem se doploužila zpět do parku, kde se naše děti věnovaly zábavným činnostem jako skákání přes švihadlo a zdolávání obří nafukovací dráhy, což mimochodem nebylo vůbec nic jednoduchého. Netrvalo dlouho a cílem proběhla nejrychlejší žena a následně i ostatní běžkyně a junioři, kteří zdolali 5,5km. Když utekla půlhodinka od startu, vyslala jsem dcerku do poslední zatáčky, aby dala info, až uvidí tátu a já mohla pořídit cílové foto. Za pár minut slyším „mamííí, taťkááá“ a říkám si jako jak jako?? Vždyť tu ještě nikdo není! A on si frajer zase dlouhým krokem přihopkal na prvním místě! Chvíli mi trvalo to vstřebat a pak mi došlo, že ta Ostrava nejspíš nebyla náhoda. Novojičínský běh vyhrál v čase 35:42 před dalším Štramberákem Jirkou Kvitou a kolegou z AK EZK Milanem Vinklárkem. Moc jim to spolu na bedně slušelo!

Jsem zvědavá, jaký směr Dejvova běžecká kariéra nabere. Každopádně jsem ráda za to, že svými výkony dává pozitivní příklad našim dětem a společně je vedeme k lásce ke sportu.

Hana Mikala Pokludová

manželka, manažerka podpůrného týmu

PS. Za každým skvělým výkonem našich mužů je z 90% podpora jejich žen a z 10% správný výběr maratonek.

Označeno v Atletika dospělí, Reportáže

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Dopiště správnou hodnotu *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Facebook
Partneři
AK EZ Kopřivnice