Dana Zátopková slaví kulatiny

Manželé Zátopkovi se narodili ve stejný den i rok 19. září 1922. V roce 1952 v Helsinkách také ve stejný den získali olympijské zlato. Dana v hodu oštěpem, Emil v běhu na 5 kilometrů. Právě v Helsinkách dosáhl Emil Zátopek, majitel zlata a stříbra z předchozí olympiády, největšího úspěchu své kariéry. Vyhrál pět i deset kilometrů a k tomu maraton.

Dana Zátopková, olympijská vítězka z roku 1952, stříbrná z olympiády v Římě o osm let později a dvojnásobná mistryně Evropy, se později věnovala trenérské činnosti a dodnes aktivně pracuje v Českém klubu olympioniků.

Poprvé jsem se osobně setkal s paní Danou a Emilem 25. října 1985 ve zdejším Hotelu Stadion. Obzvlášť mě imponoval Emil svým vyprávěčským talentem. Účastníci besedy měli najednou pocit, že se ocitli na atletickém oválu a zápolí s jeho soupeři Reifem, Schadem, Chatawayem. Paní Dana jenom stěží nacházela skulinku, ve které by vstoupila do jeho poutavého monologu.

Další naše setkání bylo v roce 1998 u příležitosti oslav padesátého výročí města. Na zdejším letním stadionu proběhla řada běžeckých závodů, po kterém byla v klubovně beseda s mládeží. Manželům Zátopkovým jsem předal dar. Byl to veliký dort.
Paní Dana se na něj chvíli dívala a pak řekla:,, Do Prahy je daleko, dort by to nevydržel. Vyřešíme to filigránsky. Budu Vám z něj ukrajovat klínky, za správné odpovědi o Emilovi.
Kvíz probíhal hladce, až do momentu, kdy se přihlásila malá holčička. Paní Dana se jí zeptala: ,, Tak jaká je odpověď na položenou otázku?“
Dívenka se zarazila, sklopila hlavu a začala bulit. Paní Dana zareagovala okamžitě:
,, Nevadí. Ty to určitě víš, ale neumíš to říct. Za odvahu, že jsi se přihlásila, zasloužíš si kousek sladké pochoutky.“
Holčička si přetřela slzy a již s úsměvem si přebírala kus dortu.

Emilův odchod na podzim roku 2000 byl těžká ranou, se kterou se paní Dana obtížně smiřovala. Velikým povzbuzením byla pro ní myšlenka zorganizovat v roce 2002 u nás běžecký závod pod názvem Běh rodným krajem Emila Zátopka.
Paní Dana k nám každoročně k nám přijíždí na návštěvu a vždy s povděkem hodnotí tento běh, který symbolicky propojuje místo Emilova rodiště Kopřivnici, s místem Emilova posledního odpočinku, Rožnovem pod Radhoštěm.

V návaznosti s tímto závodem jsem se osobně setkával s paní Danou nejen u nás, ale i v Praze, Pardubicích, v Žilině.
V jednou z dopisů se mi ptala, co by jsme nejvíc potřebovali pro zdárný průběh dalšího ročníku našeho závodu. Za pár týdnů přišla s konkrétní nabídkou proplacení triček všem účastníkům běhu. Její dobrosrdečnost a laskavost je jedním z jejich dominantních rysů.

Paní Dano připojujeme se do dlouhé řady gratulantů s přáním hodně zdraví, štěstí a spokojenosti v dalším životě.
Atleti, běžci, trenéři a členové Atletického klubu Emila Zátopka v Kopřivnici.

 

Označeno v Dana Zátopková, Reportáže
Facebook
Partneři