Kniha je pomůcka při učení, je návodem na život, únikem do neznámého, tajuplného světa. Obsahuje nepřeberné množství témat. Nejvíc mě ale upoutávají životní příběhy obyčejných lidí, kteří dokázali zásluhou vůle a sebezapření veliké věci. Patří mezi ně í Emil a Dana Zátopkovi.
V minulosti u nás vycházely knihy mapující život této dvojice zabalené politickým pozlátkem, třeba Kožíkovo dílo ,,Vítězství vůle“ (1949) po zlatu E. Zátopka na olympiádě. ,,František Kožík byl prima člověk, ale několikrát mu vraceli rukopis, dokud Emil nebyl vylíčen jako příklad pro pracující lid. Tedy tak, aby byla spokojena strana a vláda“ – řekla o něm Dana.
Ještě větší nespokojenost u ní vzbudil knižní titul ,,Běhat“ od francouzského autora Jeana Echenoze. Po jejím přečtení, Dana odmítla účast na jejím křtu, když prohlásila že je to škvár, který nemá hodnotu dokumentační, literární, metodickou a ani zábavnou. ,, O Emilovi píše někdo, kdo jej vůbec neznal a nikdy se s ním nesetkal. ,,S Emilem jsem žila přes půl století a tak si troufám říci, že o něm vím hodně. Při pročítání jsem ale chvílemi trnula, chvílemi nadávala. Na těch devadesáti stránkách jsem našla na devadesát bludů či faktických chyb. Podle autora snad Emil ani neuměl běhat – ale co těch osmnáct světových rekordů a třikrát titul „sportovec roku“ na světě? Myslím, že se autorovi tento text moc nepovedl. Jedním slovem – škvár! Pan spisovatel byl líný si ověřit skutečnosti a tím až neuvěřitelně ignoruje fakta. Měla jsem přání, aby se kniha vůbec nedostala do tisku, protože nemá dokumentační, literární, metodickou, odbornou a ani zábavnou hodnotu“- řekla o něm Dana.
Byl to jeden z rozhodujících impulzů, který ji donutil reagovat. K dispozici měla deníky a spoustu poznámek, například z Vietnamu nebo z Indonésie. „Když máte o čem psát, tak je to fajn, nebyla bych schopná si vymýšlet“ – říkala Dana. Zásluhou kamarádky ukládala pomalu text do paměti počítače. Brzdili jí různorodé aktivity a nejvíc zdravotní trable. Právě i z tohoto důvodu má výpověď paní Dany cennou hodnotu.
Ve čtvrtek 23. června, těsně po poledni, Palác Obchodního centra Quadrio v Praze, ožil. Dýchá z něj neobvyklá, imaginární atmosféra. Důvod je prostý Dana Zátopková křtí svoji knihu pod názvem „ Můj život pod pěti kruhy.“
Hned na začátku, jako valící řeka zaplavují sál vacenovický ženský sbor ,,Mariánky“ v doprovodu s ,,Mužským sborem.“ V této obci prožila Dana mládí a místní si jí moc váží. Vždyť před čtyřmi lety získala ,,čestné občanství.“ Skupina se záhy rozprchne po sále a všude je jich plno. Jedni se vítají s Danou, druzí zpívají v koutě a další nabízejí víno k ochutnávce.
Nedá mi to a oslovuji známé osobnosti, které znám z televizní obrazovky. Chvíli rozmlouvám s Vladimírem Drbohlavem, Jiřím Dalerem,majitelem zlaté medaile ve stíhacím závodě z Tokia.
Zdeňka Srstku v doprovodu s manželkou, obklopí chumel lidí. Zdeněk je bezprostřední člověk, šíří kolem sebe dobrou náladu a pohodu. S paní Alenkou tvoří sourodý pár. Imrich Bugár při shledání oslovuje Zdenka mazlivým tónem: ,,Jsem hodnej pejsek, vemte si mě!“ Holt Zdeněk se těžko zbaví nálepky z televizního pořadu o zvířátkách „ Chcete mě?“ který léta úspěšně moderoval.
Pak se objeví mezi olympioniky v doprovodu svého bodyguarda Karla Engla, paní Dana. Jde pomalu, rozvážně ukrajuje cestu pomocí hůlky. Sotva se usadí na židli, již je u ní houf lidí. Po nezbytné úvodní ceremonii se pak ujímá slova hlavní aktérka tohoto odpoledne paní Dana. Její rétorika není poznamenána věkem. Popisuje důvody proč se rozhodla otevřít pomyslnou Pandořinu skříňku svého a Emilova života. Rozvypráví se o důvodu napsání knihy. Říká: ,,Co není napsané, na to se zapomene.“ Zásadně se ohrazuje tvrzení, že knihu začala psát před sedmi lety. ,,Houbelec, já to psala tři roky! Z ničeho nic jsem se musela stát spisovatelkou, ale já jsem jí nikdy nebyla. Proto mi to dalo dost zabrat, než si člověk ten mozeček jinak zformuje, aby ta věta vypadala dávala smysl. Jelikož mi paměť docela funguje, ráda jsem si zavzpomínala třeba na dětství. Člověku se najednou vybaví detailní věci o úspěších, neúspěších o dlouhodobém partnerství. Snad proto se Vám to bude líbit, že je to tak napsané jak život šel a jak lidsky obyčejně jsme ho žili.“
Cesta domů mi tentokrát plyne neobvykle rychle. Hltám stránky Daniných a Emilových necenzurovaných vzpomínek, rozšířené o Danin retrospektivní pohled. Životopisné dílo tvoří zábavné vzpomínky a vyprávění pravdivých historek ze sportovního, ale i soukromého života nejslavnějšího českého sportovního páru. Dana zde vypráví o dětství, sportovních začátcích, úspěších i neúspěších, i dlouholetém partnerství. Tuším, že tento knižní titul zmizí brzy z pultů knihkupectví…
Moravskoslezský kraj finančně podporuje činnost klubu
