Co není psané, na to se zapomene

Kniha je pomůcka při učení, je návodem na život, únikem do neznámého, tajuplného světa. Obsahuje  nepřeberné množství témat. Nejvíc mě ale upoutávají  životní příběhy obyčejných lidí, kteří dokázali zásluhou vůle a sebezapření veliké věci. Patří mezi ně í Emil a Dana Zátopkovi.

DSC_0160

V minulosti u nás vycházely knihy mapující život této dvojice zabalené politickým pozlátkem, třeba  Kožíkovo dílo ,,Vítězství vůle“ (1949) po zlatu E. Zátopka na olympiádě. ,,František Kožík  byl prima člověk, ale několikrát mu vraceli rukopis, dokud  Emil nebyl vylíčen  jako příklad pro pracující lid. Tedy tak, aby byla spokojena strana a vláda“ – řekla o něm Dana.

Ještě větší nespokojenost u ní vzbudil knižní titul ,,Běhat“ od  francouzského  autora Jeana  Echenoze. Po jejím přečtení, Dana odmítla účast na jejím křtu, když prohlásila že je to škvár, který nemá hodnotu dokumentační, literární, metodickou a ani zábavnou. ,, O  Emilovi píše někdo, kdo jej vůbec neznal a nikdy se s ním nesetkal. ,,S Emilem jsem  žila přes půl století a tak si troufám říci, že o něm vím hodně. Při pročítání jsem ale chvílemi trnula, chvílemi nadávala. Na těch devadesáti stránkách jsem našla na devadesát bludů či faktických chyb. Podle autora snad Emil ani neuměl běhat – ale co těch osmnáct světových rekordů a třikrát titul „sportovec roku“ na světě? Myslím, že se autorovi tento text moc nepovedl. Jedním slovem – škvár! Pan spisovatel byl líný si ověřit skutečnosti a tím až neuvěřitelně ignoruje fakta.  Měla jsem přání, aby se kniha vůbec nedostala do tisku, protože nemá dokumentační, literární, metodickou, odbornou a ani zábavnou hodnotu“- řekla o něm Dana.

Byl to  jeden z rozhodujících impulzů, který ji donutil  reagovat. K  dispozici měla deníky a spoustu poznámek, například z Vietnamu nebo z Indonésie. „Když máte o čem psát, tak je to fajn, nebyla bych schopná si vymýšlet“ – říkala Dana. Zásluhou kamarádky ukládala pomalu text do paměti počítače. Brzdili jí různorodé aktivity a  nejvíc zdravotní trable. Právě i z tohoto důvodu  má výpověď paní Dany cennou hodnotu.

DSC_0056

 Ve čtvrtek  23. června, těsně po poledni, Palác Obchodního centra Quadrio v Praze, ožil. Dýchá  z něj neobvyklá, imaginární atmosféra. Důvod je prostý Dana Zátopková  křtí  svoji knihu pod názvem  „ Můj život pod pěti kruhy.“

DSC_0156

Hned na začátku, jako valící řeka zaplavují sál vacenovický ženský  sbor ,,Mariánky“  v doprovodu s  ,,Mužským sborem.“ V této  obci  prožila Dana mládí  a místní si jí moc váží. Vždyť před čtyřmi lety získala ,,čestné občanství.“  Skupina se záhy rozprchne po sále a všude je jich plno. Jedni se vítají s Danou, druzí zpívají v koutě a další nabízejí  víno k ochutnávce.

Nedá mi to a oslovuji známé  osobnosti, které  znám z televizní obrazovky.  Chvíli rozmlouvám s Vladimírem Drbohlavem, Jiřím Dalerem,majitelem zlaté medaile ve stíhacím závodě z Tokia.

DSC_0083

Zdeňka Srstku v doprovodu s manželkou, obklopí  chumel  lidí. Zdeněk je  bezprostřední  člověk, šíří kolem sebe dobrou náladu a pohodu. S paní Alenkou tvoří sourodý pár. Imrich Bugár při shledání oslovuje  Zdenka mazlivým tónem: ,,Jsem hodnej pejsek, vemte si mě!“ Holt Zdeněk se těžko zbaví nálepky z televizního  pořadu o zvířátkách „ Chcete mě?“ který léta  úspěšně moderoval.

Pak se objeví  mezi olympioniky v doprovodu svého bodyguarda  Karla Engla, paní Dana.  Jde pomalu, rozvážně ukrajuje  cestu pomocí hůlky. Sotva se usadí na židli, již je u ní houf lidí. Po nezbytné  úvodní ceremonii se pak  ujímá slova hlavní aktérka tohoto  odpoledne paní Dana. Její  rétorika není poznamenána věkem. Popisuje důvody proč se rozhodla  otevřít pomyslnou  Pandořinu skříňku svého a Emilova života. Rozvypráví se o  důvodu napsání knihy. Říká:  ,,Co není napsané, na to se zapomene.“  Zásadně se ohrazuje tvrzení, že  knihu začala psát před sedmi lety. ,,Houbelec, já to psala tři roky! Z ničeho nic jsem se musela stát spisovatelkou, ale já jsem  jí nikdy nebyla. Proto mi to dalo dost zabrat, než si člověk  ten mozeček  jinak zformuje, aby ta věta vypadala  dávala smysl. Jelikož mi paměť docela funguje, ráda jsem si zavzpomínala třeba na dětství. Člověku  se najednou vybaví detailní věci o úspěších,  neúspěších  o dlouhodobém partnerství.  Snad proto se Vám to  bude líbit, že je to tak napsané jak život šel a jak lidsky obyčejně jsme ho žili.“ 

DSc_0110

Cesta domů  mi tentokrát plyne neobvykle rychle. Hltám stránky Daniných a Emilových necenzurovaných  vzpomínek, rozšířené  o Danin retrospektivní pohled. Životopisné dílo tvoří zábavné vzpomínky a vyprávění pravdivých historek ze sportovního, ale i soukromého života nejslavnějšího českého sportovního páru. Dana zde vypráví o dětství, sportovních začátcích, úspěších i neúspěších, i dlouholetém partnerství. Tuším, že tento knižní titul zmizí brzy z pultů knihkupectví… 

Označeno v Atletika dospělí, Reportáže
Facebook
Partneři