Probírám se do chmurného rána. Jsem v penzionu v Hájence na pekle nad Josefovým Dolem. Stačí se prospat pár hodin v klidu a jsme s Alešem v pohodě. Vypustili jsme stres na silnici. Ráno budou přeplněné cesty houfy aut s koly připoutanými na nosičích směřujících do Jizerek.
Aleš, který pojede podruhé tento závod, prostírá na lůžku své propriety. Cyklistické boty, neoprenové návleky, ponožky, brýle, rukavice, cyklistické kalhoty, triko, mikina, zimní termo bunda, helma. Stačí zapomenout na detail, třeba návleky na boty a promrznou mu nohy do morku kosti.
Aleš se vysprchuje, udělá ranní hygienu, pak strečuje a vyráží do sklepa. Má tam kolo, které potřebuje poslední péči. Dofoukat, seřídit brzdy, nastavit sedlo. Dovedu se vžít do jeho pocitů. Před maratónem se mi honil hlavou vodopád myšlenek. Každou chvíli se zadrhával na překážce, kterou jsem se snažil řešit v rychlém kvapu.
Po osmé vyrážím z chaty na start. Znenadání se spustí liják. Jsou čtyři stupně nad nulou a do toho ješte studený vítr… Nedá mi to a fotím chatu. Soustavně utírám objektiv s přáním, kéž by se podařilo pár záběrů. Natáhnu si kapuci a svižným krokem se vydávám po strmé silnici dolů. Po chvilce slyším kvílení brzd terénního auta.
,, Nechcete svézt dolů?“ – osloví mě muž s kovovým hlasem.
,, Jo, jste moc hodný, budu rád když mě svezete “ – odpovídám vstřícně jeho nabídce.
Cestou se bavíme o dnešním závodě. Znám se s ním z večeře, kdy upoutal společnost na chatě průpovídkami. Robustný muž s vlídným obličejem je z týmu TOBLERONE, který se dočasně zabydlel v penzionu. Dnes bude v roli servismana. Ani se nestačím pořádně rozhlédnout po okolí a jsme na startu. Vystupuji a hned vybaluji foťák.
Vloni již tu bylo živo. Dnes jsou všichni zalezlí v skrýších a čekají na vhodnou okamžik, kdy se vydají na start. U prezentace stojí lidé netrpělivě v několika řadách. Z jejich obličejů lze vyčíst očekávání kdy přijdou na řadu. Ve stánku před budovou bývalé základní školy mě přitahuje vůně svařáku. Neodolám. Kupuji si jej a hltám doušky horký nápoj.
Půl hodiny před startem se začíná plnit náměstí v Josefově Dole prvními cyklisty. Budou startovat v šesti vlnách, po šesti set závodnících. V davu cyklistů mě upoutá tým Novy. Na hlavách mají růžky. Oslovuji jednoho mladíka :
,, Kdy Vám to vyrostlo?
,, Teď nedávno“ – vyhrkne stroze.
,, Mne se objevili růžky asi pět let po svatbě.“ – trumfuji jej.
Najednou se ozve výbuch smíchu cyklistů kolem nás.
Duo moderátorů se snaží zvedat skleslou náladu mezi kapkami deště.
,, V dnešním závodě si můžete otestovat prvky demokracie. Všichni to budete mít stejné. Stejně pojedete všichni v deští, stejně budete projíždět loužemi a blátem.“
Deset minut před startem vyrážím dopředu. Vyhledám si nejlepší pozici na focení. Ani se nestačím rozkoukat a již projíždí kolem mne doprovodní vozidlo a čtyřkolky. Mačkám rychlospoušť . Po první vlně závodníků pořizuji přes stovku záběru. Po pár minutách již se žene kolem mne další vlna sprintujících cyklistů. Využívám krátkou pauzu a přebíhám most přes Jizeru a utíkám do svahu. Musím si stoupnout do příkopu ať mě nesmete valící se masa jezdců.
Vedle mne tlačí padesátník s bříškem kolo. Po pár krocích se zastaví a nadává:
,, Blbec přede mnou udělal myšku a skončil jsem v příkopu. Jsem celý podřený a navíc mám pokřivené řidítka. Dál již nepojedu.“
Zastaví se a počká až utichne ruch na silnici. Pak nasedne na kolo a vydá se zpět.
Cestou dolů se zastavuji u tria mladíků.
,, Zablokovaly se mi brzdy. Málem jsem udělal salto.“ – svěřuje se mi jeden z nich.
Ještěže s ním jeli kamarádi. I tak jim to trvá několik minut než se jim podaří odstranit závadu.
Projdu klikatícími se uličkami Josefova Dolu. Při stoupáni do protisvahu obdivuji romantická zákoutí, která se zařezávají do masivu Jizerských hor.
Po půl hodině se ocitám v prostoru cíle. Jsem rád, že stihnu dojezd nejlepších závodníků. Kolem mne je plno stánků. Ten nejdůležitější je pro cyklisty. Budou mít možnost dát si guláš, nebo párek.
Mé lelkování vyruší moderátor. První závodníci se blíží do cíle závodu. Utíkám do koridoru před dojezdem. Zaujmu poměrně dobrou pozici a fotím.
,, Vítězí Kristián Hynek. Trať dlouhou 63 kilometrů zvládl v čase 1:56: 57 hod. Druhý je Robert Novotný, třetí Václav Ježek“- z amplionu se ozývá halasný křik.
Po dojezdu první sedmičky závodníků nastává dlouhá šest a půl minutová pauza. A pak nastává veliké oživení. Často přijíždějí skupinky závodníků, kteří bojují o každou pozici. Někteří vyjíždějí na vnější oblouk smyčky ať zamezí střetu. Jsou i takoví, co seskokem si zkracují cestu.
Vedle mne se baví padesátník soustavnými pokřiky:
,, Zavři ho, chce tě předjet! ….Bacha máš ho v háku! … Šlapej, nedej se!….
Nevydržím jeho skřekot a přesouvám do přeplněného prostoru za cíl.
Moravskoslezský kraj finančně podporuje činnost klubu
