Brutální závod Nova Author Cup 2011 – I.

Probírám se do chmurného rána. Jsem  v penzionu v  Hájence na pekle  nad Josefovým Dolem. Stačí se prospat  pár hodin v klidu a  jsme s Alešem  v pohodě.  Vypustili jsme stres na silnici. Ráno budou přeplněné cesty  houfy aut s koly připoutanými na nosičích směřujících do Jizerek.

Aleš, který  pojede podruhé  tento závod, prostírá na lůžku své propriety.  Cyklistické boty, neoprenové návleky,  ponožky, brýle, rukavice, cyklistické kalhoty, triko, mikina, zimní  termo bunda,  helma. Stačí zapomenout na detail, třeba návleky na boty a  promrznou mu nohy do morku kosti.
Aleš se vysprchuje, udělá ranní hygienu, pak strečuje a vyráží do sklepa. Má tam kolo, které potřebuje  poslední péči. Dofoukat, seřídit brzdy, nastavit sedlo. Dovedu se vžít do jeho pocitů. Před maratónem se mi honil hlavou vodopád myšlenek. Každou chvíli se zadrhával na překážce, kterou jsem se snažil  řešit v rychlém kvapu.  
Po osmé vyrážím z chaty na start. Znenadání  se spustí liják. Jsou  čtyři stupně nad nulou a do toho ješte studený vítr… Nedá mi to a fotím chatu. Soustavně utírám objektiv s přáním, kéž by se podařilo pár záběrů. Natáhnu si kapuci a svižným krokem se vydávám po strmé silnici dolů.  Po chvilce slyším kvílení brzd terénního  auta.
,, Nechcete svézt dolů?“ – osloví mě muž s kovovým hlasem.
,, Jo, jste moc hodný,  budu rád když mě svezete “ – odpovídám vstřícně jeho nabídce.
Cestou se bavíme o dnešním závodě. Znám se s ním z večeře, kdy upoutal společnost na chatě  průpovídkami. Robustný muž s vlídným obličejem je z týmu TOBLERONE, který se dočasně zabydlel v penzionu. Dnes bude v roli servismana. Ani se nestačím  pořádně rozhlédnout po okolí a jsme na startu. Vystupuji  a hned vybaluji foťák.
Vloni již tu bylo živo. Dnes  jsou všichni zalezlí v skrýších a  čekají na vhodnou okamžik,  kdy se vydají na start. U prezentace stojí lidé  netrpělivě v několika řadách. Z jejich obličejů lze vyčíst očekávání kdy přijdou na řadu. Ve stánku před  budovou  bývalé základní školy  mě přitahuje  vůně svařáku. Neodolám. Kupuji si jej a hltám  doušky horký nápoj. 

Půl hodiny před startem se  začíná plnit náměstí v Josefově Dole prvními cyklisty. Budou startovat v šesti vlnách, po šesti set závodnících. V davu  cyklistů mě upoutá tým Novy. Na hlavách mají růžky. Oslovuji  jednoho mladíka :

,,  Kdy Vám to vyrostlo?
,, Teď nedávno“ – vyhrkne stroze.
,,  Mne se objevili růžky asi pět let po svatbě.“ – trumfuji jej.
Najednou se ozve výbuch  smíchu cyklistů kolem nás.
Duo moderátorů  se snaží zvedat skleslou náladu  mezi kapkami deště.
,, V dnešním závodě  si můžete otestovat prvky demokracie. Všichni to budete mít stejné.  Stejně pojedete všichni v deští, stejně budete projíždět loužemi a blátem.“
Deset minut před startem vyrážím  dopředu.  Vyhledám si nejlepší pozici na focení. Ani se nestačím rozkoukat a již projíždí  kolem mne doprovodní vozidlo a čtyřkolky.  Mačkám rychlospoušť . Po první vlně  závodníků pořizuji  přes stovku záběru. Po pár minutách již se žene kolem mne  další vlna sprintujících cyklistů.  Využívám krátkou pauzu  a  přebíhám most  přes Jizeru a utíkám do svahu. Musím si stoupnout do příkopu ať mě nesmete valící se masa jezdců.
Vedle  mne tlačí  padesátník s bříškem kolo.  Po pár krocích se zastaví a nadává:
,, Blbec přede mnou udělal myšku a  skončil jsem v příkopu. Jsem celý podřený a navíc mám pokřivené řidítka. Dál již nepojedu.“
 Zastaví se a počká až utichne ruch na silnici. Pak nasedne na kolo a vydá se  zpět.
Cestou dolů se zastavuji u  tria  mladíků.
,, Zablokovaly se mi brzdy. Málem jsem udělal salto.“ – svěřuje se mi jeden z nich.
Ještěže s ním jeli kamarádi. I  tak jim to trvá několik minut než se jim podaří odstranit závadu.
Projdu  klikatícími  se  uličkami  Josefova Dolu. Při stoupáni do protisvahu obdivuji  romantická zákoutí, která se zařezávají  do masivu  Jizerských hor.
Po půl hodině se ocitám v prostoru cíle.  Jsem rád, že  stihnu dojezd nejlepších  závodníků. Kolem mne  je plno stánků. Ten  nejdůležitější je  pro cyklisty. Budou mít možnost dát si guláš, nebo párek.  
Mé lelkování vyruší moderátor. První závodníci se blíží  do cíle závodu. Utíkám do koridoru před dojezdem. Zaujmu poměrně dobrou pozici a fotím.
,, Vítězí  Kristián Hynek. Trať dlouhou 63 kilometrů zvládl  v čase  1:56: 57 hod. Druhý je Robert Novotný, třetí Václav Ježek“- z amplionu se ozývá halasný křik.
Po dojezdu  první sedmičky závodníků nastává  dlouhá  šest a půl minutová pauza. A pak nastává  veliké oživení. Často přijíždějí skupinky závodníků, kteří bojují o každou pozici.  Někteří vyjíždějí na vnější oblouk smyčky ať zamezí střetu. Jsou i takoví, co  seskokem si zkracují cestu. 
Vedle mne se baví padesátník soustavnými pokřiky:
,, Zavři ho, chce tě předjet! ….Bacha máš ho v háku! … Šlapej, nedej se!….
Nevydržím jeho skřekot a  přesouvám  do přeplněného prostoru za cíl.
Označeno v Reportáže – závody 2011
Facebook
Partneři
Činnost klubu byla finančně podpořena:





















AK EZ Kopřivnice