V roce 1620 se císařská habsburská armáda střetla na Bílé Hoře nedaleko Prahy s vojskem českých pánů.V bitvě zvítězili Habsburkové. Dne 29. dubna 2014 v 17,00 hod. se rozhodla hrstka odvážlivců dobýt kopřivnickou Bílou horu.Všem 26 běžcům se to podařilo. Nikdo nebyl poražen.
Když se objevil těsně pod vrcholem hory Ondra Schwarz (PJR Frenštát p.R.), nic nenasvědčovalo, že vybíhá vítěz. Věděl, že nemá pronásledovatele, a proto běžel volně, bez emocí. „ Ondřeji, přidej, je to na rekord!“ – povzbudivě jej hecovali rozhodčí v cíli. Tato slova, jako kdyby vlila do něj novou energii a ještě natáhl krok. Stopky se zastavily v čase 9:21 min. O čtyři vteřiny překonal traťový rekord Kuby Ambrose z úvodního ročníku (r. 2011).
Pro mnohé další běžce znamenalo zdolání Bílé hory martyrium. Dvoukilometrová trať s převýšením 197 metrů, vycucala z jejich těl ohromné dávky energie. Jistě mi to mohou potvrdit účastníci závodu. Při seběhu se dalo číst z mnohých tváří uvolnění.V hlavě se jim rojily myšlenky na další závody.
Zvláštní pozornost ve mne vzbudily maminky s kočárky. Jejich partneři šli do boje s časem, zatímco maminky bojovaly s nerovným terénem a tíhou kočárků. Obdivoval jsem jejich úsilí poprat se s těžkým kopcem. Možná, že udělaly první krůček v nápadu uspořádat za rok běh s kočárky….