V životě hrají náhody, často dominantní role. Před desítkami let, jsem se rozhodl začít razantně shazovat přebytečná kila. Protože jsem si chtěl ,,šetřit nohy“ vyhledával jsem často pěšinky v přírodě. Při jednom z tréninků jsem narazil na partu běžců v Černém lese, který se vine v kopci nad Štramberkem. Mezi nimi mě upoutal podsaditý muž, který na mne vyhrkl : „Zastav se mladíku. Místo bezduchého běhání, pojď si s námi zběhat. Máme zde kilometrový okruh. Dnes si dáme pět kiláků. Možná, že tě porazím, ale časem mi to oplatíš.“ Měl pravdu. V cíli byl o pár vteřin dřív. Pak se naše cesty se Svaťou začali propojovat. Oba dva jsme měli dcery ve společné školce. Záhy jsme se potkali při výběhu na Velký Javorník . Po pár letech jsme se ocitli na společném pracovišti….
Svaťa byl nesmírně akční. V práci pořádal branné závody pro spolupracovníky a jejich rodiny, kde se běhalo, střílelo ze vzduchovky, házelo granátem. Po práci vyměřoval pozemky, věnoval se zahradě, rodině a žil akční život. Před důchodem zakotvil v rodném Štramberku, kde si se ženou postavili na okraji Štramberka dům. I zde spřádal různé plány…
V roce 2013 si bývalý spolupracovník a kamarád Luděk Purmenský vzpomenul na atmosféru podnikových závodů, oslovil lidi z ulice, nejbližší kamarády a před vánoci se uskutečnil první závod, který si nenechal Svaťa ve svých 73 letech ujít. Nultý ročník se vydařil, proto se záhy místní běžci rozhodli pokračovat v tomto projektu. Dva měsíce na to, nečekaně pohasl Svaťův život. Luděk Purmenský oslovil Svaťové syny, zdali může další ročník nést jméno „Memoriál Svati Kramoliše“ a s pomocí kamarádů z blízkého okolí se pustili ještě z větším úsilím v pokračování této akce. V roce 2016 byl běh na základě biatlonové euforie obohacen o střelbu ze vzduchovky a vzhledem ke kladným ohlasům se u formátu duatlonu zůstalo.
Nedalo mi to a ze zvídavosti jsem se vydal v sobotu na Štramberk, kde se pořádal čtvrtý ročník uvedeného závodu. Jen pár minut před startem se začali závodníci shromažďovat u bytovek. Zřejmě si byla většina z nich vědoma, že sedm kilometrů bude pro mnohé z nich náročná zátěž, proto se bez rozcvičování vydali na trať. První běžci se objevili u bytovek po půl hodině. Pak následoval ,,zlatý hřeb“ jejich klání. Tři rány ze vzduchovky nesměly minout cíl. (Naši reprezentanti v biatlonu by o tom mohli psát příběhy…. ) .Ti co minuli terč, museli absolvovat trestné kolo. Protože nechtěli být diskvalifikováni, museli ze sebe vydávat často poslední zbytky sil. Cíl byl v místní restauraci DALLAS, kde doplnili ,,spálenou energii “ a probrali své zážitky ze závodu. V rámci vyhlášení vítězů, často zaznělo jméno Kramoliš. Svaťa senior by měl jistě radost, že má důstojné nástupce!
