První duatlon Moniky Sýkorové.
Tohle je přesně ten typ akce, do které vás někdo nahecuje – jako odplatu za to, že jste vy jeho nahecovali do něčeho jiného. Díky Romi, já vím, to mám za tu Rusavu 😀 Hecovačka teda byla původně na triatlon, ale jelikož jsem ráda že něco uplavu na prsa a zbytek na psa, a ještě bych se buď utopila, nebo se dostala na břeh až na druhý den, tak duatlon byla trošku „příjemnější“ volba 🙂
A teď trochu vážněji.
V neděli 7. 9. se ve Frýdlantě nad Ostravicí konal znovu po dvouleté pauze tento závod, ve kterém byly disciplíny v pořadí běh (5 km) – kolo (19 km, 480m+) – běh (2,7 km).
Zázemí a hlavně depo mi přišlo příjemné a přehledné, měla jsem kolo na docela dobrém místě, takže to mě trochu uklidnilo – protože tím, že pro mě tato situace byla celá nová, byla jsem dost nervózní z toho, kolik věcí popletu nebo udělám úplně špatně. Ke kolu jsem si nachystala přilbu, rukavice, nalepila si gel na rám kola (odkoukáno na Větřkovickém triatlonu u Milana a Romči) a začala se psychicky připravovat na to, co mě čeká, ač jsem vlastně pořád moc nevěděla, co to bude.
První běh jsem po výstřelu klasicky přepálila a poté začala lehce zpomalovat, abych pak vůbec ještě měla nějakou sílu na další disciplíny. Trasa vedla po asfaltce od hřiště směrem na Malenovice a za mostem hned doleva nahoru mezi baráky, a poté se stočila znovu doleva přes louku do lesa, kde začal příjemný trailík s udusanou hlínou, kořeny a kameny. Nakonec jsme přiběhli k Ostravici, kterou jsme museli přebrodit. To vážně? To je nějaký Spartan závod nebo co? No nic, chtě nechtě jsem vlezla do vody, hodila znechucený výraz z toho jak je studená, a po pár krocích měla hladinu kousek pod pupíkem. No fajn. A kapesník, který byl vzadu v kapse od sukně připraven až ho budu potřebovat, mi pak byl snad ke všemu, jenom už ne ke smrkání. Po této koupeli jsme běželi podél řeky zpět k hřišti do depa. V depu jsem si rychle nasadila helmu a rukavice, čapla kolo a vyběhla – naštěstí jsem se koukala na ostatní závodníky, takže jsem věděla kudy. Trasa na kole začínala stejně jako u prvního běhu, jelo se po hlavní cestě na Malenovice, a pak se pokračovalo ještě kousek dál nahoru, kde jsme cca po dvou kilometrech odbočili do lesíka a po nějaké době ještě po menším stoupání po asfaltu začala ta „pravá“ MTB jízda 🙂 Na kole jsem hodně ztratila, protože kolo v kopcích není úplně moje silná stránka; v tom prvním asfaltovém stoupání v Malenovicích mě předjeli snad všichni – až jsem se tomu musela jen smát. Na rovinu přiznám, že v některých náročných kopcovitých pasážích jsem slezla z kola a radši ho tlačila vedle sebe, a potom ve sjezdu směrem k Satinám, který byl na mé poměry až moc prudký a hlavně až moc šutrovitý, jsem jela dolů se smrtí v očích, křečovitě svírajíc obě brzdy a hlavně s modlitbou, ať to celé přežiju 😀 Pak už byl zbytek cesty po asfaltce, jenom ke konci se trasa zase napojila na louku a na již známý trailový úsek směrem k řece, kterou jsme s kolem už naštěstí nemuseli brodit, stačilo jen přejet přes most. A pak zase zpět podél řeky k hřišti, kde se mi “podařilo” předjet Romču, která se zrovna blížila do cíle ve svém druhém běhu. V depu rychle zaháknout kolo, shodit přilbu a honem zase vyběhnout. Jelikož jsem nikdy neběžela po jízdě na kole, tak jsem počítala s tím, že se nerozběhnu, že to svaly nedají. K mému překvapení se mi běželo dobře, svaly to zvládly. Asi jsou už vážně zvyklé na únavu z toho mého ultra pobíhání. Do cíle jsem přiběhla šťastná že to mám za sebou a že jsem to zvládla.
Bolelo to? Ano. Bylo to místy dost nepříjemné? Ano. Chci do toho jít někdy znovu? No jasně!
Kromě závodu v duatlonu se ve Frýdlantě běží ještě “Beskydský šerpa”, který letos pro malý zájem zrušili. Ale jeden tým si i tak vynesl nahoru bečku piva, a v tomto týmu byli i naši kluci z klubu Jakub Ambros a Dušan Olajoš.
Velké díky v tento den patří hlavně Ladušce, dceři od Romči, která vyrobila krásný transparent s nápisem AKEZ a která nám celý den fandila ze všech sil ❤️
PS: Účast na duatlonovém závodě nebyla první jen v mém případě, ale ještě i u Romči, Tondy a Danči (byť ta běžela ve štafetě). Jenom Milan už na několika duatlonech kdysi byl.
Z výsledků jednotlivců:
Milan Sochor 1. místo v kategorii s celkovým časem 1:26:37
Antonín Votýpka 7. místo v kategorii za 1:37:39
Romana Klepková 5. místo v kategorii za 1:59:57
já 7. místo v kategorii za 2:13:38
A ve štafetě Daniela Valová s Nikolou Štramberskou 1. místo v ženách s celkovým časem 1:28:26.
Napsat komentář