Jak jeli „invalidi“ závodit do Přerova

 

Na tento závod mě vlastně přivedl Pavel Michna. Když jsem se ho na konci srpna ptala, jaké má plány, prozradil mi, že se chystá na desítku do Přerova. Našla jsem si na webu propozice a ty mě zaujaly natolik, že jsem se přihlásila také.

V sobotu 13. září v 9.30 hod. jsme s Pavlem vyjížděli z Kopřivnice za mlhavého a deštivého počasí. To nebyly zrovna ideální podmínky pro závod, tedy alespoň mně takové nevyhovují. Ale klasicky v Hranicích na Moravě nastal zlom a počasí se umoudřilo.

Ani jeden z nás nečekal od závodu žádné zázraky. Pavel sice už trénuje více, ale i tak ho stále trápí tahající hamstring. Já tréninky spíš tak nějak látám, jak to zrovna jde. O žádném systému nemůže být řeč, poněvadž mám také potíže s hamstringem. V Přerově jsme se potkali s dalším „invalidou“ Jirkou Zátopkem, který se taktéž potýká se zraněním nohy a závodu se jel zúčastnit hlavně kvůli tomu, že v dětské kategorii běžela vnučka Nikolka Chovanečková. Ale dost už bylo naříkání nad zdravotními problémy a teď už nějaké postřehy ze samotného závodu.

Na start se nás postavilo kolem 300, já a Pavel jsme takticky zaujmuli pozici zhruba ve třetí řadě, abychom co nejvíce předešli kolizím. První tři kilometry vedly areálem chemičky a poté už jsme se vydali podél Bečvy až k laguně v parku, tu jsme oběhli a poté běželi zpět. Proběhli jsme klikatými cestičkami dalšího parku a zanedlouho nás čekalo i trochu krosu, kdy jsme necelý kilometr absolvovali po trávě kolem řeky. Doběh už byl naštěstí po asfaltu, který zpestřil ještě kratičký úsek s „kočičími hlavami“. Jak řekl po závodě Pavel, kromě sněhu jsme vystřídali snad všechny povrchy.

 

V mužích běželi i čtyři Keňané a Lukáš Olejníček, takže pro Pavla nějaké medailové vyhlídky skončily už před závodem. Nakonec dorazil do cíle celkově sedmý ve slušném čase 35:21,58 min., jako Čech však byl třetí. Podobně jsem na tom byla i já. V mé kategorii byly dvě Keňanky a k tomu Slovenka Lubomíra Maníková a vzhledem k mému tréninkovému manku jsem také nepomýšlela na přední pozice. Polomrtvá jsem dorazila nakonec do cíle také sedmá v čase 40:41,26 min., mezi Češkami jsem byla čtvrtá. Jelikož v celkovém pořadí bylo vyhlášeno prvních deset závodníků, stáli jsme s Pavlem na pódiu oba.  Jirka Zátopek měl trochu smůlu, protože ve své kategorii mužů 50 až 59 let skončil čtvrtý, takže mu bedna utekla jen o fous. Kdyby ale býval ve své obvyklé formě, bojoval by o vítězství.

 

I když výsledky nebyly tak úplně podle našich představ, musíme zhodnotit závod jako moc pěkný. Startovné nebylo vysoké, dostali jsme hezké funkční tričko  a organizaci měli pořadatelé zvládnutou na jedničku. Takže příštího ročníku bychom se chtěli zase zúčastnit.

Kristina Čablová

http://vysledky.timechip.cz/#2014/69/precheza-valachiarun-prerov

Označeno v Atletika dospělí
Facebook
AK EZ Kopřivnice