Běh na Tanečnici – (běh do vrchu) – 7,7 km

Závod očima Miloše Macíčka

Datum konání: Sobota 1.5.2010

Profil tratě:Start v 632m n.m., konec 1084m n.m./ necelých 500m převýšení.

Po úterním závodě jsem si ještě naplánoval sobotní běh do vrchu na zocelení sám sebe:-).

První, co jsem ráno uslyšel po probuzení, byly kapky deště. Podle předpovědi počasí jsem byl na déšť připraven a tak to nic nezměnilo na mém natěšení na dnešní závod běhu do vrchu. Oproti jiným závodům jsem musel více kombinovat oblečení před startem a po doběhu v cíli, co nabalit do batohu, který si nechám vyvézt nahoru na Pustevny.

Těsně před odjezdem jsem ověřil aktuální dešťová mračna a prognózy na další tři hodiny. Vypadalo to, že mraky obejdou běžeckou trať a nebude pršet.

Oproti jiným závodům jsem o něco více ošidil rozcvičku, protože jsem tento běh bral více tréninkově než závodně a neměl jsem v úmyslu to drtit hlava nehlava s ostatními soupeři. Přece jsem se ještě necítil po úterním závodě úplně 100% zregenerován.

Po rozpravě o profilu tratě, kterou jsem znal jen do 6km na Pustevny (asfalt) a zbytek byl pro mě neznámý (terén), zazněl povel ke startu. Opět jako vždy jsem se přepnul do závodního režimu a vyrazil.

Prvních 300 metrů bylo mírně z kopce, potom se trať zlomila nahoru a konstantně stoupala po Knížecí cestě až na Pustevny. Během krátké doby se na čele zformovala šestičlenná skupina. Přede mnou vedoucí běžec každým krokem zvyšoval svůj náskok po centimetrech a za mnou byli nasáčkovaní zbylí čtyři závodníci. Takto to vypadalo až do druhého kilometru. Vedoucí závodník měl už tak deset metrů náskoku, když na druhém kilometru šli postupně přede mne tři závodníci a čtvrtý začal zaostávat.

Nezachytil jsem jejich tempo a nechal je běžet. Během několika metrů doběhli všichni tři prvního a vytvořila se přede mnou čtyřčlenná vedoucí skupina, kde na čele se různě střídali. Na třetím km měli náskok tak do 20metrů.

Před čtvrtým kilometrem se skupina začala rozdělovat, kdy na čtvrtém jsem doběhl prvního odpadlíka, se kterým jsem běžel až na pátý kilometr. No spíše neběžel. Když jsem ho doběhl, tak chvíli běžel se mnou, pak zrychlil, po chvíli zpomalil. Já svým konstantním tempem ho doběhl a to se opakovalo až do pátého kilometru několikrát:-).

Na pátém kilometru onen běžec zrychlil, ale už nezpomalil, doběhl a předběhl do té doby třetího běžce.

Před šestým kilometrem na Pustevnách dva vedoucí závodníci s nepatrným odstupem do 10 metrů od sebe měli na třetího náskok tak 20 metrů. Mezi třetím a čtvrtým bylo taky 20 metrů, stejně jako já ztrácel stejnou vzdálenost na čtvrtého.

Na Pustevnách se trať na 300 metrů zlomila směrem dolů. Což byl šok pro moje lýtka, které byly dobře zmatené změnou sklonu. Po 100 metrech asfaltu jsme vběhli na kamenito-hliněnou horskou cestu vymletou od stékající vody. Kameny trčely na všechny strany. Takový terén nemusím, a protože jsem se bál o svoje nožičky, tak jsem zvolnil a s větší opatrností spíše poskakoval, než běžel, směrem dolů. Pochopil jsem, že na vedoucí čtyři závodníky už nemám, když na čtvrtého jsem ztrácel už 100 metrů a za mnou byla obrovská mezera.

Po těch třech stech metrech jsem doběhl pod něco, co mi připadalo jako stěna, na které lezou čtyři pavouci. Připadalo mi to směšné, ale na smích jsem momentálně neměl ani náladu, ani sílu:-). Pořadatelé nás poslali na buben doskočiště bývalého skokanského můstku v délce do 100 metrů a převýšení 40 metrů (podle výškoměru v mém Polaru). Po několika metrech jsem i já pochopil, že po čtyřech je to ta nejlepší varianta, a velice jsem se bavil. V tuto chvíli jsem i zapomněl, že běžím závod, a pod nosem jsem si brblal asi né zrovna nejslušnější výrazy.

Po čtyřnohé vsuvce se trať na kilometr narovnala. Po dalších 200 metrech jsem se znovu uvolnil a cítil lehkost běhu a tak jsem si v duchu řekl: „Přece ses nepřišel vyklusávat, když nejsi ještě v cíli!“, a tak jsem do toho začal znovu bušit. Najednou vidím, jak se náskok třetího zmenšuje. „Že by?“, proletělo mi hlavou.

Na sedmém jsem byl za ním tak 5 metrů. Do cíle je už 200 metrů, tak jsem do toho kopl, jak do vrtule, a vyrazil k závěrečnému spurtu. Proletěl jsem kolem Honzy (závodník podobné výkonnosti v loňském roce – Když jsem byl vloni na Veřovské desítce jen v roli diváka, tak jsem s ním hodil řeč a drze mu řekl, že jsem si přijel obhlídnout soupeře, abych je na podzim porazil. Nemyslel jsem to vážně, jen tak ze srandy.). Po stech metrech jsem zabočil na pěšinu mezi smrčky. Opět jsem byl už prošitý, jak deka, toužebně jsem očekával cíl. Místo toho na mě za smrčky vykoukla cedule 500m. „To snad né!“, prohodil jsem. Teď mi docvaklo. V propozicích bylo 7,2 km, ale při rozpravě se říkalo, že po rovince následuje ještě 600metrový výběh na Tanečnici. Udělal jsem ještě pár kroků a zastavil jsem. Už nebylo z čeho brát. Z úst mi vyletěly už podruhé všechna „neslušná vyjmenovaná slova“. A něco takového, že to není nic pro moje nervy. Vtom slyším Honzu, jak křičí: „ Ještě utíkej, to dáš!“. A tak jsem se pomalu, jako když vyklusávám po závodě, opět dal do pohybu. Po pár metrech jsem se otočil a zjistil, že náskok před Honzou se nezmenšil, asi měl toho plné zuby jako já a byl rád, že je rád. A tak jsem opět zmobilizoval síly a začal znovu závodit, aby mě ještě nepředběhl.

Už jen „300 metrů“ hlásila další cedule za smrčkem. A pak další „100 metrů“. Ale i tak to trvalo věčnost. Opět jsem hledal, kam šlápnout na vymleté cestě mezi kameny, a sklon se stále utahoval. Teď si uvědomuji, co říkala Irča Šádková (vynikající běžkyně do vrchu), když ke konci už nemůžeš zvednout ani nohu a posledních pár metrů je nekonečných. Posledních pár metrů mi to už taky nepřipadalo jako běh, spíš zrychlená chůze.

CÍL!!! No konečně!!! Na vrchu, úplně hotový, jsem se v předklonu vzpamatovával z posledních minut. A brblal si pod nosem, jestli jsem normální. 7 km se ukázněně kontroluji a pak se zkouřím na posledních 700 metrech.
DOPORUČUJI :-): Na trénink morálky bylo posledních 700 metrů ideální:-). Jen škoda, že jsem to nezvládnul a zastavil se, místo toho, abych drtil ještě dalších 500 metrů:-).

Výsledky

Foto
Další foto

!!!Dotaz: Nepodařilo se někomu vyfotit pár fotek na doskokovém budnu? Pokud ano dejte mi vědět do komentáře!!!Děkuji

Miloš Macíček

Označeno v Nezařazené, Reportáže
1 komentáře “Běh na Tanečnici – (běh do vrchu) – 7,7 km
Facebook
Partneři