Aneb jak Moňa zas nevěděla, na co řekla ano.
V sobotu 6. 6. se u Pardubic konal další ročník tohoto triatlonového závodu. Když se mě na konci dubna Romča zeptala, jestli bych tam s ní nejela, věděla jsem že pokud práce dovolí, pojedu. Ani jsem nevěděla co to je, na netu bylo že se jedná o triatlon – aha, dobrý, tak jo, a víc jsem neřešila 😅 A až teprve pár dní před závodem, když mi Romča napsala jaký je časový limit, jsem začala přemýšlet nad tím, jaké jsou tam teda vzdálenosti, když píše o TAKOVÉM čase? Takže následovalo studování propozic závodu a v tu chvíli mi došlo, na co jsem to zas kývla. Limit 7 a půl hodiny? Co tam budu tak dlouho dělat?! 🤦🏻♀️ Ale už nebylo cesty zpět, už se mnou Romča počítala.
Cesta tam nám ubíhala příjemně, vyjížděly jsme z Nového Jičína v pátek chvíli po obědě za hodně škaredého počasí a čím víc jsme jely na místo, tím bylo počasí lepší. Dorazily jsme, Romča si vyzvedla startovní číslo a pozjišťovala kde co je, potkaly jsme se s Milanem, Amálkou a Danem, a potom jsme se všichni šli dívat na samostatný závod v plavání, kterého se účastnila Milanova dcera Amálka i její přítel Dan. Amálka uplavala vzdálenost 1.9 km za 30 minut! 😳💪🏻
Sobota nám začala poklidně, jelikož start závodu byl až ve 12 hodin a startovalo se ve vlnách – ženy přišly na řadu jako předposlední ve 12:26, takže času bylo opravdu dost. Po příjezdu si Romča vše nachystala, zajela s kolem do depa, pořešila úschovnu a pak už nezbývalo nic jiného než čekat na start. Opět jsme se sešli s Milanem a děckama, což bylo moc fajn, být zase takhle společně. Po odstartování jsem jen skočila Romči vyzvednout cukle na břeh, hodila je do auta a šla se přesunout k cíli plavání, abych mohla fandit nejen těm, které znám. Když z vody vyběhla Romča, následovala jsem ji směrem k depu, kde měla kolo – naštěstí s ním byla na kraji u plotu, což mi zajistilo krásný výhled na její přípravu a prostor na pár fotek. A jelikož teď měla před sebou 90 km na kole, já měla dost času na nějaký svůj program – a co bych asi tak mohla dělat jiného, než toho využít a jít si zaběhat 😁
Po mém doběhu a nějakém tom “zkulturnění” jsem se vracela zpět do centra dění a akorát kolem mě projel na kole do depa Milan, aby z něj mohl za chvíli vyběhnout. Takže jsem si na něj počkala a zafandila mu, když kolem mě probíhal. Pak následovalo čekání na Romču, až pojede do depa ona a poté také vyběhne. Po mém výpočtu času, kdy bude zhruba dobíhat do cíle, jsem se k tomu cíli přesunula a čekala. Po chvíli za mnou ještě přišel i Milan, který měl už hotovo, a čekání mi tak zpříjemňoval povídáním o svých dojmech ze závodu. A potom přibíhala Romča! Zafandili jsme jí co nejvíc to šlo, aby měla parádní finiš a užila si ten pocit, že už to má za sebou. Jsem na ni neskutečně pyšná – bála se, že nestihne časový limit, a přitom měla rezervu ještě 50 minut! 💪🏻❤️
Já jako fanoušek jsem si to moc užila, atmosféra za mě výborná, zázemí pro fanoušky, diváky i závodníky super, počasí top – sice horko jak blázen, ale lepší než zima a déšť. Ale i to fandění a celý den na slunku je velice únavné, takže večer jsem se cítila jak kdybych závodila taky 😂 Jestli se pojedu podívat i příští rok – pokud zase někdo bude závodit – to nevím, ale vím že už si musím propozice všech závodů číst s předstihem, ať pak zas nejsem překvapená, co mě čeká 🙈
Czechman očima Roman Klepkové:
Ze svého prvního polovičního Ironmana jsem měla velký respekt. Cca měsíc před jsem měla velké pochybnosti a zvažovala, že startovné prodám. Pár dní před začala nervozita, která se mísila s těšením se.
Mým cílem bylo dokončit a to se mi podařilo, takže jsem šťastná.
Hodiny a hodiny ve vodě a naježděný objem na kole přinesly ovoce. Plaveckou část jsem si užila nejvíc, byla krásně čistá voda. Nechtěla jsem ani vylézat na břeh 
Na kole taky dobré, trať rovinatá, žádný krpál jak na terénních triatlonech 
Sem tam pozvolné táhlejší stoupání, kde se mi podařilo i pár lidí předjet (zúročila jsem ranní výjezdy kopce ve Štramberku u Dallasu cestou do práce).
No a pak běh… to už jsem si tak neužívala, po pravdě bych místo této části šla raději znovu plavat.
Jsem ráda, že jsem si splnila sen. Monči moc děkuji za to, že se mnou jela, za spoustu fotek a za péči o nohy po závodě a za podporu. Moc si toho vážím!
Czechman očima Milana Sochora:
Pro mě je dojemné se postavit na start s více než 700 nadšenců. Každý má za sebou svůj příběh, povinnosti, překážky, pochybnosti, a různé důvody proč je dlouhý triatlon motivuje.
Půl roku od registrace se nám to blížilo, a je to tady!
Další hodiny jsou jen naše!
Doběhnout do cíle je pak třešinka na dortu.
Highlight pro mě bylo sdílení toho víkendu s dcerou Amálkou, a jejím přítelem Danem, kteří si zazávodili v plaveckém Czechman Swim.
AKEZ support team byl TOP! 🤩 Díky úspěšné premiéře Romany, a dalším účastníkům LBL z našeho okolí, jelikož na trati byly i známe tváře.
A o 8 minut pomalejší finish oproti loňského mi tak nevadí – nešlo mi rozběhnout lepší tempo 🥴
VÝSLEDKY
Romana Klepková – čas 6:41:23
Milan Sochor – čas 5:15:19
Napsat komentář