V sobotu 22. listopadu se konala další etapa zimního legendárního běhu na Lysou horu. Z místa startu v Ostravici u hřiště se vydaly v 10:00 téměř tři stovky běžců (plus další desítky „chodců“) vstříc vrcholu, který díky aktuálním povětrnostním podmínkám nebyl vůbec vidět.
Pro některé to byla další z mnoha účastí na Lysacupu, pro některé byl „výběh“ na Lysou horu premiérový. Všichni, kdo se postavili na start, mají můj obdiv. Nebylo to vůbec jednoduché. Tato etapa má podle oficiálních informací délku 8,8 km a převýšení 890 m. Teplota? Nahoře neměřeno „příjemných“ minus 8 stupňů…
Začátek byl pěkný – rovinka po cyklostezce kolem řeky Ostravice, po přeběhnutí mostu na druhý břeh už přišlo stoupání. Cesta se klikatila mezi rodinnými domy a pak už většinou lesem. Kde to nebylo úplně prudké, tam jsem se snažila běžet, takový indiánský běh. Neklouzalo to, sněhu zatím moc nebylo. V závěrečné fázi vidím proti sobě sbíhat ty, kteří už se vrací dolů. Po hodině a půl jsem ráda, že jsem nahoře a můžu se schovat do chaty.
Nejrychleji v cíli byl Jan Židek s časem 51:36, z žen byla nejrychlejší Barbora Bukovjan, čas 56:41. Za tým AKEZ závodili: Marek Tretera (17.), Jaroslav Lichnovský (85.), Antonín Votýpka (91.) a dále Marek Pop, David Sobek, Kateřina Polášková a Romana Klepková.
Celkově se náš tým AKEZ Kopřivnice, umístil na krásném čtrnáctém místě. Snad nás bude časem více a ukážeme ostatním týmům, že i běžci z Kopřivnické atletiky se kopců nebojí.
Můj pohled nováčka: cílem bylo přijet/přijít včas na start, nezabloudit a nezmrznout 🙂 A třeba být mezi posledními, ale dostat se nahoru. Splněno.
Dále bych ke své účasti ráda poznamenala, že o Lysacupu vím už dlouho. Běhával ho můj „skoro švagr“ (v letech 2008-2011 se umísťoval v konečném celkovém pořadí mezi 11. až 22. místem, v roce 2013 skončil dokonce v první desítce). Tehdy jsem si říkala, blázen, co na tom on a ti ostatní mají, proč to dělají? No a teď… už to vidím trochu jinak 🙂
Sportu zdar, Romana
Napsat komentář