Asi se už budu opakovat, ale několik posledních pár let si tak 2 měsíce před tímto závodem říkám, že už letos naposled a předám závod někomu mladšímu, perspektivnímu organizátorovi. Pak ale přijde den D a všechno je jinak. Vidět ty krásné souboje, které tento netradiční závod s sebou přináší na vlastní oči, to stojí zato. O to větší je potěšení, když víc než polovina startujících jsou mí současní nebo bývalí svěřenci se kterými jsem toho prožil už opravdu mnoho a ti ostatní jsou vesměs všechno běžečtí kamarádi.
Letos poměrně přálo i počasí i když trošku dusno opravdu bylo, nicméně to nezabránilo těm nejlepším podat famózní výkony. Tím je tento závod i trošku výjimečný, že i diváci jsou vtaženi do jeho průběhu. Takže i když si v
červenci příštího roku budu říkat, že už teda opravdu naposled, tak na start se první zářijovou středu opět většina z Vás postaví a já to rozhodnutí opět o rok odložím.
Tímto chci poděkovat nejen běžcům co se závodu zúčastnili, ale především lidem, kteří mi s jeho organizací nezištně pomáhali, a to své ženě Julii za její administrativní preciznost, Martině Mazáčové, bez jejíž pomoci bych byl technicky v pytli, Petrovi Navarovi a Jarkovi Mičkovi za technickou výpomoc a týmu rozhodčích pod vedením Dany Holubové za profesionální měření časů a zpracování výsledků. Poděkování patří i Jirkovi Kozubíkovi za organizační pomoc a sponzorům: Brose, Cemix, Tatra a Město Kopřivnice.
Saša Neuwirth
Napsat komentář