Běh, ale trochu zašmodrchaný

Vzhledem k dlouhotrvajícím zdravotním problémům, kdy běhám jednou, max. dvakrát týdně, někdy jsem však nucena dát si pauzu i dva měsíce či půl roku, to na závodění není. Alespoň ne pro mě, když jsem byla zvyklá běžně běhat desítku pod 40 min. Před dvěma lety mi však bývalý přítel ukázal kouzlo orientačního běhu. Tam mě nikdo nezná, nikdo ode mě nic neočekává a také většinou končím mezi posledními. Trochu lepších výsledků dosahuji v městských sprintech, kde ta orientace je snazší než v lese.

A právě v prvním závodě Slezské zimní ligy, který se konal v sobotu 23. listopadu v Příboře, jsem konečně neudělala, jako pokaždé, hloupé chyby a mezi 34 závodnicemi obsadila pro mě skvělé čtvrté místo (samozřejmě pod hlavičkou AK EZ Kopřivnice). Zvítězila Polka Agnieszka Lisewska, takže z Češek jsem byla třetí. O stupně vítězů mě připravilo delší rozmýšlení o postupu na kontroly 11 a 12, závěrečný delší běžecký úsek jsem však měla ze všech nejrychlejší 🙂

Celkem bylo v mé kategorii DA (kategorie se dělily dle délky tratě, ne dle věku) 19 kontrol, vzdušnou čarou vzdálených 4,4 km, ve skutečnosti jsem naběhala 5,76 km. Metry totiž narůstaly především kvůli tomu, že Příbor rozděluje řeka a musí se tudíž běhat po mostcích, a pak v centru se nachází mnoho spletitých uliček. Jak jsem již psala výše, nejvíce času mě stálo rozhodování o postupu na uvedené dvě kontroly, ostatní byly vcelku bez problémů.

Při většině závodů jsou také vypisovány kategorie pro rodiče s dětmi, i s kočárky, tudíž pokud by si chtěl někdo orientační běh zkusit, ale netroufne si na hlavní závod, může zvolit jednodušší variantu. Všem vřele doporučuji, je to ohromná zábava! 🙂

Kristina Čablová.